Valérie

Už oba máme

jenom to jedno

neonový slunce

barevný a studený

ale hlavně, že svítí

třeba celej den

když budeme chtít

jenom pro nás

a pár dalších stovek

takovejch jako jsme my

naboso v zimě

v kabátech v létě

s křídly v moři

a ploutvemi ve větru

unášení někam

je stejně jedno kam

vždyť stejně umíráme

jen co se nalíčíš

učešeš vlasy

troch feromonů

a co nejkratší sukni

seběhneš po schodech dolů

pár úsměvů

na lidský patníky

opilý životem

plynoucí v protisměru

tvejch rozzářenejch očí

deset úderů do zvonu

a pak zas ticho

malý město spí

ty ses probudila

a pod tím naším sluncem

budeme spolu žít

aspoň chvíli

o berlích v mládí

poskoky ve stáří

se zavřenýma očima ve dne

a otevřenýma v noci

pro všechny krásy

který třeba nikdy neuvidíš

takovejch jako ty

je tu víc

a ty je znáš

pár panáků

na oltář volný mysli

pak se chvíli držet na nohou

jako stromek

ve větru monotónních rytmů

s proudem světel kolem tvý hlavy

letí někam pryč

a ty za nima

že prej nějakej kluk

někde v Praze

umřel po Extázi

a koho to zajímá

dokud dejcháš

a cejtíš cizí ruce

na svým volajícím těle

těch pár slov proletí hlavou

jako první paprsek jara

ve kterým sis řekla

že už nebudeš ta slušná holka

se stereotypníma copánkama

brejlema

a drátem, se kterým

se tak blbě líbá

a ať se doma

třeba poserou

taky bali takový

chodili pařit na Goťáka

a tajně poslouchali Stouny

protože chtěli bejt svý

chtěli bejt rebelové

čaj v horku

a studený pivo v zimě

sluneční brejle v noci

a baterka ve dne

co stejně nikam nedosvítí

protože se v noci vybila

to známe, viď

jo, ty ruce jsou mý

a těch pár slov už jsem

taky zapomněl

nebyly ani tak důležitý

jako my dva

tak k čertu s nima

a do hajzlu s náma

s našima prázdnejma pohledama

díváš se někam

daleko za mě

a ještě že nevidím sebe

asi bych si musel nafackovat

za to jakej jsem

oheň v dešti

deštník v odpoledni bez mráčku

auto bez brzd

padák s dírou

hlavně že mě to

dřív nebo pozděj zabije

už ti někdo řek

že máš krásný oči?

už ti někdo řek

že jsi buď němá

a nebo úplně blbá?

asi už obojí

no, ale hlavně

že jsi moje

na těch pár věčnejch chvil

na těch pár polibků

co budou ráno pálit

víc než cejch

rozpáleným železem

to teď přece nevadí

ráno budu marně hledat

střípky tvejch očí

v bolavý paměti

a snad radši nenajdu

vím, že ne

stejně budem dva jiný lidi

až se příště potkáme

budeš mít jiný ruce

kolem kroužícího pasu

a jinej tupej úsměv

zabořenej do tváře

vždyť se ani nepoznáme

to víš stejně dobře jako já

nad čím asi tak přemejšlíš

jestli je už venku

dost teplo

a nebo jestli nemám

třeba volnej byt

nebo auto

nebo telefonní budku

to jenom já zas

moc přemejšlím

o tobě

to asi ještě nikdo nedělal

stejně je to zbytečný

protože pak vždycky přijde

ten volnej byt

auto

telefonní budka

nebo prostě křoví u cesty

žiju v tomhle světě

už nějakej ten pátek, víš?

tak jdeme

ať je to za náma

rozhod jsem se

že si tě vezmu

budem mít pět blbejch dětí

a malej byt

já budu jenom svůj

a ty budeš pořád patřit všem

nebo se radši ráno

probudím pěkně doma

a až na pár útržků vzpomínek

nezbyde mi nic

to je nejvíc co mi můžeš dát

tak ať to máme z krku

kytky na silnici

kávovar uprostřed pouště

lítající slony

a pochodující orly

který jsou stejně bez smyslu

jako my dva

rozhod jsem se

říkat ti Valérie

ale ještě dneska

na to zapomenu…