Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVČELA, BERLÍN A DIVADLO
Autor
Cigarette end
„Ty vole nepruď!“
„Co?“
„Hraješ včelu medonosnou, tak jí zahraješ věrohodně!“
„Jo, ty seš režisér. Já jsem jen ta krysa herec.“
„Ne, ty nejsi krysa, ale včela, jasný?!“
„Jo, jasný.“
„Tak se připrav... a letíš!“
A tak jsem letěl. Jako ten největší kretén jsem letěl po malým jevišti malýho, zapadlýho, dětskýho divadla. Ale nestěžoval jsem si. Byl jsem čerstvě po škole a tohle bylo první divadlo, který se mi ozvalo. Sice se mi tam moc nechtělo, ale říkal jsem si, že pak bude něco lepšího. Ředitel divadla byl přítel mojí exovky. Byl to docela šok, když jsem se to dozvěděl. Ale moc často jsem jí tam nevídal.
To divadlo začalo fungovat asi před rokem. Jako něž jsem tam začal hrát. Soubor se skládal hlavně z herců a režisérů, kteří zrovna skončili školu.
I tenhle pablb, kterej režíroval kus „Život včelky medonosné“ kde jsem měl hlavní roli, byl pár měsíců po škole. Byl o rok mladší než já. A já ho musel poslouchat. To je nevýhoda herců. Možná proto, jsem se stal pak scénáristou. Původně jsem si myslel, že tu roli odbiju nějakým trubce klidně i dělnicí. Nikdy jsem neměl problém převlíknout se za ženskou. Ta představa mě trochu rajcovala.
„To ti mám furt říkat KŘIČ! Jako nějakýmu prvňákovi?!“
„Sorry, ale mám vykřičený hlasivky.“
„Ale to ty hochu nesmíš mít! Nesmíš mít žádnej úraz, kterej by ti nedovoloval dělat tvojí práci!“
„Já vim, ale v pondělí jsem se trochu nachladil a pak jsem si vykřičel ty hlasivky.“
„Aha, tak si dáme půlhodiny přestávku a pak si zkusíme tu scénu, kde se vraždí včelí královna.“
Včelí královnu hrála jedna bruneta, která byla měsíc po škole. Jmenovala se Livia a vpodstatě nestála ani za zmínku. Ale byla to právě ona, která mi pomohla stát se scénáristou. Teď žije v Madridu s tím režiserém, co režíroval ten kus se včelou a režíruje taky. Nedávno se mi ozvala, že přijede na pár dní do Berlína a že by mě zase chtěla vidět. Zašli jsme na kafe na Ku´Damm, povídali jsme si o tom, jak se nám žije a když jsme se loučili, dala mi pravej španělskej včelí med. Copak mě to bude pronásledovat do konce života?