Vina

 VINA

            Prší… A já, Vina Tvého života, se plížím podle stěn. Kapky deště se odráží od pootevřených oken a dopadají na Tvou hlavu. Padají a vpíjí se. Utápí se a mizí v Tvých myšlenkách. Tobě to ale nevadí, máš jiné problémy. Vina, myslíš pořád jen na mě… Jste vinen! zní Ti v hlavě jako zvon. Je to poplašný zvon, který udává tempo Tvému tepu. Ne, nezrychluje se. Je klidný a naprosto přesvědčený o Tvé vině. Jakoby to věděl už odjakživa. Nic ho neodradí, myslí a doufá, že má pravdu!

            Vina, to jsem já ta mocná čarodějka. Pomalu si Tě omotávám okolo prstů. Utápím Tě ve svých spárech, přímo Tě škrtím. Nehty se mi pomalu vráží do Tvé kůže,  a Ty jen cítíš tu neuvěřitelnou bolest. Svazuji Ti hrdlo i ruce. Tvé srdce ti pomalu pálím v pramenech, v tom neuvěřitelně silném žáru. Máš mě vrytou pod kůží a už se mě nezbavíš. Víš o své nevině, ale proč Ti nikdo nevěří? Má moc je silnější než Tvoje vědomí, což mě doopravdy těší. Nedokážeš se zbavit pocitu, že na mém tvrzení může být i něco málo pravdy. Něco? Ne, to ne. Já mám pravdu a pomalu Ti ji vštěpuji do mozku jako milimetrové střípky. Je to náhoda, nezdá se Ti? Víš, že za to nemůžeš, jsi vcelku nevinný a normální člověk. Ale já svou mocí, ctí a silou Tě dokážu přesvědčit. Jsi vinen! to je přesně můj hlas, který Ti jako mocný zvon ruší chod tvých myšlenek. Jsem to já, Tvoje Vina! Ne, snaž se myslet na něco rozumnějšího, Ty za to přece nemůžeš. Nebo snad ano? Je to jen ten hloupý pocit, nebo je v tom něco víc? Jsi nevinný, je to přece tak prosté, tak už si to přiznej. Mysli na to, co jsi v životě dokázal, ale netrap se pro hříchy, které jsi nestihl, nebo právě že stihl… Přemýšlej o životě ne o vině, jinak z toho nevyjdeš jako rozumný člověk.

            O rodinu už jsi dávno přišel, víš, že už Ti nikdy neodpustí. V Tvém životě už nezůstala ani jediná vzpomínka. Kdysi pro Tebe byli metou v onom i jinak normálním životě, ale teď…. Nemá to cenu jen vzpomínat a trápit se, tak už to pochop. Tak se konečně odpoutej od minulosti, zbav se poslední vzpomínky… Přátelé snad zapomněli nebo se jen otočili zády. Každý už Tě zradil, nikomu nevěříš. Jen ty čtyři hladké kouřem zašedlé stěny Ti zůstali pořád věrné. Nezradí Tě, neuhnou, když potřebuješ narovnat křivý hřbet. Kam jsi to došel? Proč se Tvůj život zmenšil mezi čtyři stěny?

            Ubožáku… Život bezcenného a zapomenutého člověka je těžký, já vím…