Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProsincová
09. 12. 2007
14
14
3646
Autor
Fairiella
Pomalé dozvuky z minula
dotepaly za obzor –
dnes ani zítra už nezazáří.
Nezapomeneš?
Noc, nad níž stála Večernice,
hořící světla v zhaslých dnech,
Tvůj dech, co našel moje plíce,
dech můj, co kreslil po oknech?
Pohladím tvá víčka vůní skořice,
aby ti zjemněly šedé oči
pod závějí prosincového ticha
a nechám Tě, lásko,
zapomenout.
14 názorů
Kamil Havránek
16. 12. 2007
Senior opět ukázal, že umí. Přikyvuji, pro mě byla básnička příjemným čtením a úspěšně se vyhla několika nástrahám kýčů, ani nevím jak.
Kvalitno jako takové by zde chtělo mou osobou poznamenat, že rozhodně není hodláným jakoby shlížet na ono jakési líbivo jinak, nežlivěk relativně pochvalně. Je v poesii totižně jedním důležitných faktorů a kdo říká že to je nem, nerozumí tomu ni na amaterské úrovni.
Na druhou ruku je první strofé i jakobyvěk obrazivně optiklamným jakoby stavivým jakéhosi cílového pozorovatele onam za obzor. Ukotvenostní subjektno či pomalu pohyblivné by vnímalo spíše zahorisontální odtep, a to hodně geohlubý pro potlačenno červánefektu, který by mou kvalitní osobou byl naopak spíše obrazivně ponechaným.
V typicky dívkoveršíkovním druhostrofé by mnou bylo přinejmenším odstraněno zbytečně opakální otazno otazníku pro nepřirozenou intonativinu čtenna a nahrazeno trojtečím.
Ono obrazno pohasu okolí na úkor zářivosti milojedince, byť bohužel obrazivně trochulivěk až démoničně lokalizované v jeho čidla zraku, mnem bude dokonce (jakoby) přišpendleno na nástěnku onakých nepisů coby průběžnoučební text.
Dále je veršoví již, snad krom opravdu přiladivé závěje prosincového ticha, spíše poněkud chábo.
Trochu tomu přidám ale uznámám že to není úplně spravedlivo, báseň se má brát jakoby celá, že. Půlstupeň. 3