Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSTŘÍPKY - VÁNOČNÍ
11. 12. 2007
14
20
2270
Autor
Marcela.K.
Každé vánoce jsme měly upletené.
,,Běžte bruslit, venku je krásně,“ tvrdila maminka, ale nám se vůbec nechtělo. Vždyť i králíci v králikárně měli ve dne přes pletivo pověšený koberec, protože mrzlo. Ale maminka byla neoblomná. Když řekla, že je venku krásně, bylo krásně a bruslit se jít musí.
Dřevěná bouda na kluzišti je promrzlá až praská. Škvírami mezi prkny do ní nafoukal sníh. Jsme tu samy dvě. Děti nikde, jen vzadu u hokejové branky se motá pár velkých kluků.
Zmrzlé prsty nechtějí poslouchat. Sestřička mi pomáhá zašněrovat brusle. Jsme zmrzlé jako dva opuštění ratlíci. Snažíme se zahřát, ale nohy v botkách máme ztuhlé, mráz leze pod nehty. Po tvářích se mi kutálejí slzy :,,Zuzanko, já chci domů, je mi zima.“
Zuzka je starší a rozhodne : ,,Jde se! Přece tu neumrzneme.“
Sundáváme brusle, zkřehlé prsty vypovídají službu, ale představa tepla doma u kamen nás popohání do kopce.
Zvoníme a brečíme. ,,Maminko, pusť nás domů. Venku je hrozný mráz a na kluzišti nikdo není.“
Maminka se směje a honem vaří čaj. Mne mi prsty u nohou a říká : ,,Vy moje zmrzlinky, tak nebulte. Měly jste přijít hned.“ Nevím, nepamatuji si, jestli mi pak ještě někdy v životě byla tak hrozná zima, jako to předvánoční odpoledne.
Je Štědrý den. Jdeme se Zuzankou pro babičku Marii. Bývá o Vánocích u nás na večeři a na dárky. Ježíšek už to o ní ví a nosí jí je k nám.
Venku je bílo a tak si bereme sáňky. Babičku už bolí nohy a tak ji kousek svezeme. Musíme opatrně, abychom ji nevyklopily do závěje.
Zvoní zvoneček, voní jehličí a my se sestřičkou vybíháme z koupelny, kde jsme si myly po večeři ruce a pouštěly v umyvadle lodičky ze skořápek s maličkými svíčičkami…
,,Byl tady, byl tady!“ křičím a směju se.
Ne, nepamatuji si, co nám kdy přinesl. Jen vím, že ten rok, co jsme málem umrzly na kluzišti, nám nadělil dva bílé svetry. Zuzanka ho měla s modrým kostkovaným lemem a já s červeným. Jenom ten můj svetr za něj musela doplést ten rok maminka. Nadělil mi ho i s navlečenými jehlicemi. A pak že dělá zázraky!
20 názorů
dalsie krasne spomienky, i ja som si uzila pri korculovani mrazu, chodili sme na Vah, do topanok sa nezmestili hrube ponozky, takze sme boli so sestrou coskoro zmrzle, domov sme sli az vtedy, ked sme uz necitili prsty...doma nam maminka strcila nohy do lavora s horucou vodou, bolo to strasne, no pomohlo:)))
*****
> ...Nadělil mi ho i s navlečenými jehlicemi. A pak že dělá zázraky!
Krásný závěr. Připomíná mi, jak se některé děti, ač už vědí, kdo nosí stromek a ty dárky pod něj, do poslední chvíle brání přiznat, že to vědí a zveřejnit tak jedno ze svých velkých zklamání. Máme takové děti doma -- a když se na ně člověk podívá, vůbec by do nich neřekl, že pořád chtějí, abychom před nimi ten stromek schovávali až do zazvonění zvonečku...
Marcela.K.
18. 02. 2009jejdavilda
20. 10. 2008
Moje maminka moc nepletla, spíš teta, Od ní jsem se to naučila a v dobách, kdy byly moje děti malé, jsem je "obštrikovávala" taky...
Ty Tvoje střípky pro vnoučata je moc dobrý nápad :-)
avox: Angoráky taky můj táta choval, a ta vlna z nich byla tak heboučká :-)
Jů... vyvolala jsi mi vzpomínku, kterou jsem už ani málem nevěděla, že mám...! taky jsme takhle bruslily (já spíš "bruslila") a pak ty ztuhlé nohy tak pichlavě bolely při "rozmrzání", to si pamatuju, jak jsme se ségrou bulely... ale druhý den na rybník znovu!!!
..ty jehlice byly přece pro maminku, určitě pak s nimi upletla ještě mnoho svetrů...:o)
Marcela.K.
11. 12. 2007Marcela.K.
11. 12. 2007Marcela.K.
11. 12. 2007
třeba ti chtěl naznačit, že se máš jít bodnout... :-)
těma jehlicema... :-))
:o)))))))) taky jsem jednou dostala svetr...který maminka pletla tři roky...byl mi jentaktak :o))))))