nerozuměli by ...

Smrákalo se, den končil. Tvrdé ostří bodalo do uslzených očí. Stál a díval se, nevěděl ani, na co se dívá. Letěla tak dlouho, tak nekonečně dlouho, dívala se na něj a letěla. Letěla pryč, nevrátí se. Nechtěl a nechtěla ani ona.

Sám. Pro teď a pro navždy! Sám, úplně sám... Není, kdo by ho pochopil, kdo by pochopil, proč udělal, co nechtěl. Nechápal by. On také nechápe.

Z hlubin se noří něco, není to vidět, jen cítit, je to slyšet, ale víc cítit! Není to velké, je to malé, je to ono. Neposlouchej to, mluví to. Šeptá, láká, neposlouchej to. Je to ono, přesně tak. Je to ono.

Nedívej se, ubližuje to. Je to černé, není to malé, je to velké. Hlídej se, ale je to jedno, stejně to nepomůže. Cokoliv uděláš, bude to správně a bude to špatně. Nedívej se, neposlouchej, odvrať se. Nedívej se, bolí to. A bolí to, když se nedíváš. Bolí, bolí.!

Už to vidíš, dívá se to na tebe, vidíš to, jak se to dívá. Ty oči, tak červené a černé, tak bílé. Neposlouchej to, mlčí to a ty posloucháš.

Ne, nepochopili by...