Budeš můj

Je to on - jen on mě může vysvobodit. Je to on, na něj čekám. Čekám už tak dlouho, jeden život, tisíce let, malé okamžiky.

Je to on, na něj čekám. Chci ho u sebe, chci strašně moc. Je tam, dívá se, čeká, neví jak... Nevím jak, neví jak. Nic neděláme a bolí to. Tak dlouho - tisíce let, celé vteřiny. Chci ho k sobě, patřím mu, chci, aby mi patřil. Chci všechno nebo trošku. Řekni, proč stojíš a nic neděláš? Ale děláš. Zkoušels to, to já jsem neuspěla. Špatně jsem reagovala, zkoušels to... chci tě u sebe, patřím ti, třeba to nevíš. Miluji Tě, chci Tě u sebe, chci být s Tebou. Čekám, čekám a chci něco udělat. Chci Ti být blíž, ale je to tak daleko, tak daleko, jak je dlouhý můj stín.

Vláčí se za mnou, rdousí mě, protože chci dýchat Tebe. Mít Tě v kůži, v srdci, v mysli. Jsi můj a já Tvoje, má to tak být, vím to. Jsi tam, za mým stínem.

Kdykoliv Tě vidím, vím, že je to správně, ale Ty jsi tam, za mým stínem a neprožitými věcmi. Kousek Tě chybí, mě také, ale ten kousek se každým dnem, každou zkušeností zmenšuje. Chci Tě u sebe, trpím bez Tebe. Jsi můj a já Tvoje, má to tak být. Už tisíce let, už několik měsíců. Čekám, trpím, neplakala jsem. Nikdy jsem pro nikoho neplakala, ani pro zesnulé, jež mě tak dlouho provázeli. Pro Tebe jsem plakala, dlouho a horce, slzy šeptaly, co mám dělat. Naslouchala jsem jim, poslouchala a věděla, co mám dělat. Snažila jsem se, ale můj stín to rozhodl za mě.

Šel jsi opět okolo, neudělala jsem nic, šels a díval se. I já se dívala, ale jen dívala, nic jsem neudělala. Hodiny plynuly jako nic, zvonění za zvoněním, a já nic. Chtěla jsem, bojovala, snažila jsm se, nic jsem neudělala.

Jsi tak daleko a tak blízko. Daleko pro moje ruce, blízko pro mé srdce. Jsi můj a já Tvoje, scházíš mi, nemůžu dýchat. Nevídím, šátrám ve tmě, hledám ve svém srdci. Jsi tam, schován a mlčící. Jsi tam a tak to má být.

Jsi tam, blízko. Vím, co udělám. Ať stojí Bůh a věčnost při mě, protože po tom tolik toužím. Chci Tě sevřít v náručí, patříme k sobě, oba to víme. Jsi můj a já Tvoje, tak to má být, je to to správné. Někdo tak předurčil, nejspíš my sami.

Pomoz mi vykonat, co je třeba, jsem tady a čekám na Tebe, nebudu už pasivní. Ať jdou všichni k čertu, budeš můj. Tak přísahám!