...´seems it´s already morning..

kolikpak je hodin?

možná už je ráno     /těžko říct, tma stále spí v podálejí  za popršeným oknem.
                                  v platanovém poschodí říká sov sově „poleť domů, jinak zmoknem“
                                   a galantně letí s křídlem nad dámou, s křídlem, co slouží místo deštníku.
                                   ten až na dráty otrhalo noční třpytkobití
                                   opadané z pýchy bank a zlatníků
                                                                           rozvěšené po oponách.
                                   svítím. nemůžu totiž spát, když nejsi doma.
                                   ani po teplém mléce, ani prášcích, ani když je venku jako v kalamáři
                                    -každý plakát, každý obraz, každý cínový vojáček se tu honosí Tvou tváří
                                    a já mezi prsty zabíjím vteřinu za vteřinou všechen přebytečný Čas,
                                    ani hudba nehraje mi –při stýskání má totiž každá slečna Tvůj hlas-
                                    z květináčů tedy vybírám perly a diamanty, co se ale do rána stejně změní v rosu
                                    a když vyjdu na balkón noční vítr přináší mi k nosu
                                    z dálky fialky, třešně a broskve a mokrou trávu, ale hlavně Tvoji vůni…
                                    stesk vyškrábal se na všechny měsíční trůny
                                    a s nepěkným úšklebkem své křehké kosti v bledém světle luní
                                    a já sním s roztaženými závěsy a skelnýma očima
                                            o suché letní trávě a dvou šálcích čokolády viděných hodně zblízka 

                                  snad se Ti po mně taky stýská