Účelný svět

Z nebe padala růžová mana. Qon se usmál: Nejvyšší byl zjevně potěšen jejich včerejší bohoslužbou a tak svému národu nadělil velkou porci lahodné krmě. Qon se zavlnil a trochu rozprostřel své polotekuté tělo... nají se a potom půjdou znovu do Chrámu. Cestou narazil na Raxe: byl úplně ztuhlý. Krčil se v koutě a třásl... "Zase deprese?" vyslal k němu. "Zdá se..." odpověděl Rax. "Stále uvažuji nad smyslem a nemohu jej najít. Je tohle... všechno?" "Vše nám bylo zjeveno!" zvolal Qon, "Žádné otázky nejsou potřeba! Služba našemu Pánu nás naplňuje štěstím, jíme manu, milujeme se, abychom počali děti... co chceš víc?" "Nějak jsem se asi zaseknul." vzdychl Rax. "Že tys zase dolezl na Okraj!" "No... ano. Chtěl jsem vědět, co je za ním. Chtěl jsem vědět, co je dál..." "Proč vůbec takto uvažuješ?" nechápal Qon. "No - mám přirovnání: pokud je mana dobrá, prostě ji sníš. Jednou za čas se stane, že na tebe zbyde nějaký kousek, kde je vevnitř třeba kamínek. Pak přemýšlíš, jak se tam dostal, proč... Kdybych byl spokojený, neměl bych proč o věcech pochybovat... Ale potom, co mě opustila Cax - nějak se nemohu ze smutných pocitů dostat ven..." "Dneska zůstaň doma a odpočívej... ale kdyby to trvalo delší dobu, víš, co je naší povinností..." "Vím." *** Qon vešel do Chrámu zrovna před začátkem Přijímání. Chvíli počkal, rozvlnil se. Pak se stěna Přijetí otevřela a do Chrámu nateklo několik různě zbarvených substancí. Qon vstřebal trochu jedné z nich... trochu druhé... pocítil lehce bolestivé pnutí, proto hned přimísil trochu modré... ochutnal, dostal se do stavu Přijetí... ...jako vždy ho to naplnilo obrovským pocitem blaha. Natekl ke stěně Odevzdání a obětoval tam vzniklou substanci, nyní zářivé barvy. Pak se připravil na další Přijetí. *** Druhý den spadlo many méně. "Méně obětí - méně many." povzdychl si Qon. "Roxi, jak je to s tebou? Budeš zítra schopen jít s námi?" "Budu muset," zamračil se Rox, "už delší dobu jsem vynechával a nebesa začala být neklidná. Ještě chvíli a museli byste mě obětovat." "Nerad bych, opravdu nerad, abys natekl do obětní nádoby... zkus se trochu překonat, přemoci své ego." "Ano... asi to tak bude...." Rox začal pomalu téct směrem ke Chrámu. Qon se usmál: stačí jedno Přijímání a Rox se znovu naplní radostí: nebudou ho muset předčasně obětovat. Další den ráno napadalo růžové many velmi, velmi mnoho. *** Tomáš odměřil dávku růžového potravinového roztoku a podíval se dovnitř. Na jedné straně přitékaly látky k reakci a z druhé vytékaly hotové produkty. Efektivita byla vysoká, ale... stále se nemohl zbavit pocitů viny. "Musí mít rozum, aby byli schopni zvládat složité reakce," povzdechl si, "ale kdyby alespoň nebyli TAK inteligentní... tak podobní nám svou řečí a činy..." Rozhlédl se po obří chemické továrně a pustil se znovu do práce.

---