Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDopis Ježíškovi
13. 12. 2007
12
24
2156
Autor
Marcela.K.
Všechny ingredience musí mít pokojovou teplotu. Bezva výmluva. Vejce byla v lednici a tak musím počkat.
Voní to tu vanilkou a oříšky.
Opravdu jsem si olízla ten palec, než jsem mu napsala sms. Přece si nezapatlám tlačítka na mobilu.
Opravdu jsem zrovna slepovala srdíčka a bolí mě ten rozříznutý ukazováček.
Víš, chtěla bych jen vědět, proč…
Proč se to všechno stalo.
V lednu to už bude rok, co jsi mi ho nastrčil do cesty.
Přemýšlím o tom stále dokola.
Stalo bys se to vše vůbec, kdybych ho nepotkala?
Žádný rok v životě mě nestál tolik slz.
Nejprve jsem si opravdu myslela, že mi ho posíláš, aby to vše tak nebolelo, abych se v tom slaným moři neutopila.
Když jsem se trochu vzpamatovala, ukradla jsem ti zase ta křídla, na která jsi mi už tolikrát připevnil cedulku : NEBRAT!
Byly to ale ty nejkrásnější chvilky. Lítala jsem si jako cvok a vůbec mě nenapadlo, že tě mám poslouchat.
Sedmikrásky, pampelky, beránci, modré z nebe…
Ani kvůli té maličké, co ze mě udělala babičku, jsem je nesundala…Křídla! Tolik bych si přála mít zase křídla….
Tak jsi mi musel pořádně nafackovat. Ano, vzpamatovala jsem se. A vrátila ti je.
Pak přišel nejčernější měsíc tohoto roku. Slunce svítilo jako blázen a já se nemohla podívat na oblohu.
V trávě už dávno odkvetly pampelišky…
Jen rozkvetlé růže v zahrádce před domem mi svými trny připomínaly, že být královnou není zadarmo.
Neumím to, víš. Z růží neupleteš hebounký věneček.
A najednou podzim. Miluji ty měsíce, kdy se stromy obléknou do pestrobarevných kabátů.
Jako kdybys mi šeptal ,,Rozhlédni se, tohle všechno, je teď tvoje.“
A zase jsem ho zahlédla, jak rozpačitě přešlapuje a čeká…Už jsem věděla, že si nikdy nenavléknu na prsty jeho zlaté prstýnky…
Jen jsem tušila, že jsi i ty pochopil, že těch ran už bylo dost. Byla jsem samá modřina… když se hojí, zežloutnou ….
Ne , neboj se …už nikam nepoletím.
Voní to tu vánocemi.
Patlám se ve sladké marmeládě a čokoládě…a kdykoliv si nyní olíznu palec, vzpomenu si na to, že jsi mi vrátil přítele. Je to sladký pocit.
Nech mi ho i příští rok, prosím… Ježíšku.
24 názorů
A akú teplotu má srdce, ktoré píše tak nádherné dopisy? Vieš umne zlepovať srdiečka, a medzi ne namiesto marmelády lásku.
Báseň v próze - mnohem lepší než próza v básni (tak tohle je hříčka), ale v tomhle je lidský osud (počítám ženský mezi lidi). Je v tom smíření a přece jen ne odevzdanost. Líbí a tipuju
Marcela.K.
13. 12. 2007Jarmila Moosová Kuřitková
13. 12. 2007Marcela.K.
13. 12. 2007Marcela.K.
13. 12. 2007Jarmila Moosová Kuřitková
13. 12. 2007Marcela.K.
13. 12. 2007Jarmila Moosová Kuřitková
13. 12. 2007Jarmila Moosová Kuřitková
13. 12. 2007Marcela.K.
13. 12. 2007
..Ježíšek přináší dárky, které si přeješ, on je nevybírá.. ale také neodnáší.. ty je buď odhodíš, nebo se někam zakutálí...
aleš-novák
13. 12. 2007Marcela.K.
13. 12. 2007aleš-novák
13. 12. 2007Marcela.K.
13. 12. 2007
už jsem mu jednou na tuto adresu napsala...vrátil mi to sv. Petr jako nedoručitelné :o((((((((((