Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

3/4

15. 12. 2007

1318

Autor

honza_bordovicky

Pokorná (Třímám v ruce láhev)
Na svém srdci
černém jako krev z kohouta
nosím poslední z neuzavřených kruhů.
Nespraví to žádná báseň
žádná slova

Jediný v tramvaji s lahví u nohou
středem pozornosti
středem bolesti.

Umrlcům v brněnské přehradě
hodím svůj telefon
a stanu se nedostupným
- jako ty
- jako já

jedním z nich.

. . .

Bil bych do nás železným kladivem

V mrazivém dopoledni u hotelu Grand
trochu nachlazený
hledám po kapsách drobné.

Mají poslední volné místo
a snad kdybych přijel
vrátíme vše na začátek.

Jsme vrcholy přímky
a všem rovinám navzdory
mívám obavy - - -

že už bychom si nevzpomněli

. . .

Stávka zvonařů (před svatým Jakubem)
V uzívané ranní tramvaji
cítit tlačenku s cibulí.
- na třetí zastávce vystupovat!

Pak ve zkřehlých dlaních třímat transparenty
a v šiku u věže s vírou kříčet:
"Zvony vyzvoněny, žádáme nové!"

Tak mě napadá:
co na to Zvonařka?

11 názorů

romale

16. 12. 2007

Dát tip

faň - třeba tu: první super - teda až na tu prostřední (emo:) část... ne teda ta myšlenka, ale ty prostředky - neotřelé... z druhé jsem teda pochytil maximálně to, že využíváš student agency... třetí má šmrnc...