Rozvod

Zima končí, ledy tají, v srdci jaro, touhy zrají, sníh roztává na stráni, trochu máš ho na skráních nebo je to pravé stříbro? Tebe pálí dobré bydlo, po jiných máš velký hlad, z tvého srdce cítím chlad, jak kdyby v něm zůstal sníh; tebe láká tajný hřích, líce se ti nesmějí, asi mrznou v závěji. Jak žijeme život bídný, příroda si střídá týdny, dokonce i čtvrtletí, než tvá křídla odletí, uplyne zas možná rok; dopředu pak zrychlíš krok, lásku tvou si nevynutím, ani malé ohlédnutí; slyším jenom známý hlas, že zbytečně ztrácíš čas; ten je třeba jen pro lháře, zavolej si hodináře, ať s kukačkou na klíček zpět vrátí chod ručiček. Moje láska nezná mezí a nezná čas – v tom to vězí, dál už dávno nespěchám, stálé místo tady mám ve tvém srdci a když chceš, lásku moji uneseš. Když se ti to nepodaří, zruším smlouvu při oltáři, naučil ses bídně lhát, zbytek zruší advokát, bude to jen vteřina; cizí vlasy v peřinách nepočítám, jenom zničím, v nitru duše bolest křičí, kde máš lásku? Chceš jen sex, jako hořkou piješ ex; prý že nová v srdce vstoupí – snad jen tomu, kdo je hloupý. Stará láska nerezaví, zlatou svatbu s ní oslavím, než se vrátí ke mně zas, poštou včas jí pošlu vzkaz, bude tu co vteřina – LÁSKA JE JEN JEDINÁ!

---