Stávka zvonařů /sebráno, svázáno/

V kavárně s pařížskými motivy
mlčky u chladnoucí kávy
hledíme si do očí.
 
Za okny plyne život
a lidé spěchají do neznáma
- tam, kam i my
- tam, kam i já.
 
 
 
. . .
 
 
 
 
 
Polibek na čelo
 
Ve vzácných průnicích množin
tě tiše následuji
protože – změna města –
se v noční Praze nevyznám.
 
Zbývá najít poslední otevřený podnik
a koupit v něm víno,
aby bylo za co přespat
aby bylo co ukázat ve dveřích.
 
Pak dostat polibek na čelo
a na lístek z koncertu o tom napsat báseň.
 
Že se tu choulíme,
zatímco na Brno padají první z bílých parašutistů.
 
 
 
. . .
 
 
 
 
Nechtěná setkání
 
V tom krátkém pohledu očí
bylo řečeno vše, na co nemáme odvahu.
 
Jedu domů noční linkou
a vidím tvoji tvář
a ty vidíš moji
a nechceme, aby zmizely.
 
Myslím, že mi to dáš písemně.
 
. . .
 
 
 
Něha II.
 
Petrovské zvony bijí
čtvrt         půl       celá
noc před námi
 
 
. . .
 
 
 
Pokorná (Třímám v ruce láhev)
 
Na svém srdci
černém jako krev z kohouta
nosím poslední z neuzavřených kruhů.
Nespraví to žádná báseň
žádná slova
 
Jediný v tramvaji s lahví u nohou
středem pozornosti
středem bolesti.
 
Umrlcům v brněnské přehradě
hodím svůj telefon
a stanu se nedostupným
- jako ty
- jako já
 
jedním z nich.
 
 
. . .
 
 
 

Bil bych do nás železným kladivem