Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStávka zvonařů /sebráno, svázáno/
17. 12. 2007
4
9
786
Autor
honza_bordovicky
Něha I.
Zamknu se ve svém malém světě
s dvěma ročními dobami
- dnem a nocí -
a budu čekat
. . .
Podzim na Vysočině (Těm, které už neuvidím)
Navzdory novým a novým začátkům
se blížíme do konce.
Do svatých na mostě ve Žďáru
se opírá vítr
a my oněměli, jako oni.
Asi jsme přišli v nepravý čas.
. . .
Chybí klavírista (Vteřina s tebou)
V kavárně s pařížskými motivymlčky u chladnoucí kávy
hledíme si do očí.
Za okny plyne život
a lidé spěchají do neznáma
- tam, kam i my
- tam, kam i já.
. . .
Polibek na čelo
Ve vzácných průnicích množin
tě tiše následuji
protože – změna města –
se v noční Praze nevyznám.
Zbývá najít poslední otevřený podnik
a koupit v něm víno,
aby bylo za co přespat
aby bylo co ukázat ve dveřích.
Pak dostat polibek na čelo
a na lístek z koncertu o tom napsat báseň.
Že se tu choulíme,
zatímco na Brno padají první z bílých parašutistů.
. . .
Nechtěná setkání
V tom krátkém pohledu očí
bylo řečeno vše, na co nemáme odvahu.
Jedu domů noční linkou
a vidím tvoji tvář
a ty vidíš moji
a nechceme, aby zmizely.
Myslím, že mi to dáš písemně.
. . .
Něha II.
Petrovské zvony bijí
čtvrt půl celá
noc před námi
. . .
Pokorná (Třímám v ruce láhev)
Na svém srdci
černém jako krev z kohouta
nosím poslední z neuzavřených kruhů.
Nespraví to žádná báseň
žádná slova
Jediný v tramvaji s lahví u nohou
středem pozornosti
středem bolesti.
Umrlcům v brněnské přehradě
hodím svůj telefon
a stanu se nedostupným
- jako ty
- jako já
jedním z nich.
. . .
Bil bych do nás železným kladivem
V mrazivém dopoledni u hotelu Grandtrochu nachlazený
hledám po kapsách drobné.
Mají poslední volné místo
a snad kdybych přijel
vrátíme vše na začátek.
Jsme vrcholy přímky
a všem rovinám navzdory
mívám obavy - - -
že už bychom si nevzpomněli
. . .
Chybí odvaha
Nejraděj bych se neviděl
když pravá vteřina prolétne kolem
a já zůstávám němý.
Nastupuji do tramvaje
a do sedadla přede mnou
zlostně šlehám očima.
co právě přistoupil
a dlouho jsme se neviděli.
. . .
V rámci možností
není k hnutí.
Nedělní svíčky hoří nedočkavostí
a navzdory všeobecnému chladu
jsme dnes ve městě všichni.
stejně jak výlohy obchodů.
. . .
Něha III.
Pozdě v noci, až celý dům usne
rožnu ve svém pokoji
a pozoruji siluetu na protější pavlači.
Asi...
Asi jsme stále jen dva
. . .
Stávka zvonařů (před svatým Jakubem)
V uzívané ranní tramvaji
cítit tlačenku s cibulí.
- na třetí zastávce vystupovat!
Pak ve zkřehlých dlaních třímat transparenty
a v šiku u věže s vírou kříčet:
"Zvony vyzvoněny, žádáme nové!"
Tak mě napadá:
co na to Zvonařka?
9 názorů
To nic, to mně nedávno vyčetl Senior, že se snažím stvořit lehce nadprůměrné písmácké dílko... :-)) - jako kdyby to šlo, URČIT SI, jestli vytvořím něco lehce podprůměrného, průměrného, lehce nebo těžce nadprůměrného... když všichni prostě děláme, jak nejlíp umíme :-)) (kritici snad taky) :-))