Noční chvilka poezie II

kdysi jsem slyšel několik proseb

o další noční chvilku poezie

jenže je těžký psát

píská mi v uších po koncertu

ukřičená slova

a tak na to kašlu a v duchu

povídám si sám se sebou

jen začátek a konec lásky

rozlévá víno

a jen začátek a konec lásky

vám ukáže život

tak jak je

potkal jsem dívku

je jaká je

a prázdné chvíle němé noci

mi ji ukazují tvrdší než skutečnost

čert ví kde te'de a co dělá

její malá velká realita

s tou mojí nemá mopc

co do činění

někdo mě prosil o noční chvilku poezie

a zas jen píšu o sobě

plus pár intimních sdělení

někde mezi řádky a za papírem

asi se toho nezbavím

měl bych tu teyd jeden příběh

před několika týdny na chodbě jedné školy

upadla neznámé dívce šňůrka s korálky

dostaly se ke mně z ošoupané dlažby

a za několik dní se přetrhly

asi ta dívka ztratila naději

ještě než se to stalo

sál jsem z těch korálků tajemnou vůni

když se mi rozsypaly po zemi

opilý vůní jsem je navlékal zpět

ta naděje je nepochybně mrtvá

ale magie toho náhrdelníku žije dál

tiše přítomna v pokoji se mnou

a až si budu jistý

někdo dostane náhrdelník

a všechnu moji  minulost

hořící přítomnost

a všechno špatné i dobré

co ve mně je

jen tato malá chvilka poezie

žije sama

tím co říká

mezi řádky

za papírem