Zbloudilé duše

Tma, zrychlený dech

dále jen chlad a rychlý běh.

Neznámo nočního města

temných uliček

Není to hezká cesta

ušlapaných holčiček.

Strach vyritý do tváře

nožem pohrdání

nesou na oltáře

své životy.

Přetvářka beznaděj

jak rytířské klání.

To není láska

To jsou jen šlápoty.

Tak tu jen bloudí

čekaje na osud

Sami se soudí

Cítí jen strach,stud...

Běží,běží

a už na zemi leží

Za ní hrozný stín

žeby jen její splín?

Zachvíly bolest pocítila

když na spánek přiložila

vysvobození její

všechno se změní

Avšak změna nenastala

ona tiše zašeptala

než její duše

zabloudila navždy...