uzavření

Ten čas

kdy jsem byl přizván

do vigvamu otců

mi proletěl hlavou

tak jako já teď prolétám časem

ta chvíle zastavení, když jsem se vrátil k ohni své rodiny

jedli jsme maso.. a bylo v tom cosi obřadního

ten dluh co vyvstal z nezapsání

teď mažu tahy až ze zapomnění vedenými ke světlu

v rukou popel vroucí v nitru zdánlivě vyhaslého ohniště

tady jsem..

právě teď  předávám svůj vzdor a své odmítání

tobě můj drahý

abys i ty mě mohl jednou přijmout

a nechat jít