Miško zhasni ("Vánoční")

vyťukávají hůlkou

prastaré modlitby

-

Někdy je hůř

než když se zachvěje

řasa na límečku

a někdy je krásně k uzoufání

-

„třistatřicettřistříbrných třistatřicettřistříbrných“

-

Uschlé jeřabiny

a dvě tři patetické básně

o vánocích a světýlkách

a nebo se na to můžu...

-

Špinaví chlapi co dva týdny nespali

(a když jo tak s igelitkou pod hlavou

a rozvázanýma tkaničkama

mastnýma vlasama)

teď na nádraží

vykřikujou

že zasraný svátky

-

Maminky svátečně nalívají

portské i svým čtrnáctiletým

„mami dyť tak přece trocha neva ne?“

a potajmu pokukují

jestli se sní všechno linecké

nebo jestli     přece jenom

ta marmeláda nebyla

moc kyselá

(utírají ruce do domácích tepláků)

-

Naučila jsem se nemyslet

jak jsi seděl v Lužánkách na futrálu s cellem

motal ses do křoví

a já jsem tě pak vedla domů aby „Miško zhasni“

aby „Miško skoč ještě vedle do nonstopu pro víno“

    naučila jsem se nemyslet

        jak někdy stačí zatracená chvilka a

    a je to patetický

        i bez vánoc a světýlek

    když „tvoje oči“ a „tvoje dlaně“

a nikdy jsem se nenaučila nemyslet jak

jak moc...

a co s tím když

přece

„nemám teď čas, pak se ozvu“

-

Proč někdy nemůže být všechno hezký

i když dostanu troje ponožky

a pěnu do koupele

(a hrací skříňku)

Proč to nejde

-

Uschlé jeřabiny

řasa na límečku

jak moc...

-

Na náměstí je letos

stromek docela rovně

a k lavičkám přimrzají

prsty v nových rukavicích