Ztracené duše

„Toulám se v noci naší ulicí

a z dálky slyším tvoje plavé kroky.

A tvá silueta v jasu luny blednoucí

vzrušeně pohybuje svými boky.

Sotva jsme u sebe blízko na dotek,

slyším tvůj milý šepotavý hlas.

Cítím vůni tvého těla a mokrých kalhotek,

která už dávno přeťal čas“.

„Můj milí, nejsi na tom o nic líp.

Jseš jako přízrak v temném ošacení.

Co kdyby ses přede mnou radši svlík,

mnoho času zrovna na to není“.

Poslední milování ztracených duší

teče jako voda rozbouřená.

Zní jako rajská hudba v jejich uších.

Jenže ona konce nemá,

jenom v našich srdcích.