A basta. Já vím, můžu jen číst a dávat návrhy a když z toho mám zážitek, třeba pak je to poezie. S tou hrou - bylo to myšleno jako obsah versus vyjádření, forma, chceš-li. O výkladech jsem se bavit nechtěla, protože bych mohla sklouznout k vidění pardubického perníku a prostě to, že chaloupky jsou normál, takový perníkový mýtus, zatímco paneláky pernikový nejsou. Teda z mé zkušenosti, kterou do čtení promítám. A nebo ten Švanda, že vše ožívá a brát to jako příběh. Chtěla jsem jen podotknout, že ten výraz tvé jednotematické básně (jak můžeš vůbec tvořit v současné době, kdo to kdy živ a byl..:)), že není čtverácká, že suše popisuje, ale že kdyby ta strohost a stručnost (osekanost) byla další charakteristikou vesnice, tak by měla být i syrová, jadrná a přitom hravá. Jako to, co nám tím chceš říct. Ono mrknutí i v textu. Je mi jedno, jestli jsou obě složky v symbioze nebo kontrastují nebo co vlastně dělají, ale že mi přijde zrovna tady škoda těch pomalých reakcíh čtenářů (čtenářky don´t_worry), protože po zamýšlení, zapojení představivostí jsem se plácla do čela: oho, ten text ale se mnou špásuje! Jen tak pro radostní věci se nemusejí tvářit hluboce a seriozně. Teď vlastně nevím, co dělám. Snažím se vysvětlit, ale rozhodně ne předělávat. A ono by to třeba ani pěkné nebylo...bude to znít blbě, ale líbí se mi to čím dál víc. Nemusím mít poslední slovo a uznávám, že nemám výdy pravdu. Jen ti ukazuju moje hledí. brm brm:)
Don't_worry, děkuju za zastavení.
Správně vidíš, jak nesmírně malý a omezený obrázek těch osm veršů nabízí - jeden jediný motiv (kdo to kdy v moderní poezii viděl?!) a asi čtyři odstíny, ve kterých je vyhotoven.
A basta. Nic víc, když pominu tajnosnubné poslední dva verše, které mohou čtenáře navést na další výklady textu a pak škodolibě pozorovat, jak se tento snaží rozklíčovat v textu něco, co tam není.
Hra může mít spoustu podob a tady ta je krapet... čtverácká. :o)
mám tuze ráda švandovu sbírku petrolojová vesnice a tvá báseň mi to trochu připomíná, já vím - jedna báseň proti celé sbírce..., jenže si nemůžu pomoct, není to doHRAné do konce, možná; dokonce cítím odstup - to asi tou technikou zmrzlináře
nová myšlenka: nebrat to tak vážně, jen si tak potichu mumlám, že je škoda držet se jednoho obrazu (tady konkrétně)
nově opravdu nová myšlenka: nebrat se tak vážně (mířeno na sebe), úsměv a tip
Písmák