Ztracený život

Můj smutek přetéká bolestí,

rozlévá se daleko,

až po rozcestí,kde ťal do živého masa,

krev vytéká a kaluže tvoří,

nohy cizích lidí se v nich brodí a moje hlava,

                                           umdlévá v tom hoři.

Živote zmařený,kde začal jsi krást mi radost?

Kde srdce mé poztrácelo vše,

                                         co ještě za něco stálo?

Bojím se všeho, sebe i světa celého,

ztrácím už rozum,

nebo zdá se mi to jenom?

                                         Nezdá, já asi brzy umřu zcela!

Zbytek jen bezduchého těla, mohou si fúrie vzít,

žádný užitek již z něho mít nebudou.

                                          Za živa bude hnít!