Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senedopusťte
30. 12. 2007
5
43
4754
Autor
pupin
Kdo ví,
co skrývaj hřbitovy...
večery rán,
cíle startů -
Těhotné konci
zpívají hřbitovům
v děloze rakví prach
Tothle není báseń,
to je strach...
...že ukřižují sýkory,
protrhnou jim křídla pravdou,
co klouže a slintá
ostudou...
To ví jen hřbitovy
a requiem
za nakrájené ticho
na chleba s máslem...
Dobrou chuť!
... a ať vám nezaskočí
agnus dei
43 názorů
potíž je v tom,že já se třeba cejtim bejt hodná,ale interpretace okolí je jiná...ale v zásadě snad..
Díky, nechme to třeba na zejtra. Krásnej silvestrovskej večer, nádherný sny s ozvěnami, žádný noční můry, prosím - a už buď hodná :-) !
TAKY JSEM JI CHTĚLA ČÍST V ORIGOŠI - ALE MEZI NÁ I HOŠI NEUMIM ŽBLEBTNOUT ENGLISCH - JE TO MŮ DALŠÍ SEN,KTEREJ SI CHCI SPLNIT...VŮBEC OTÁZKA PŘEKLADŮ JE ZAJÍMAVÁ..VŽDY SE VLASTNĚ VYTVOŘÍ NOVÉ DÍLO...A S TĚMI MYSTÉRII - ZNÁM ÚRYVEK Z eXYPERYHO . ESLI CHCEŠ,NAPÍŠU -
Díky za důvěru, nestačím Ti odpovídat. Přál jsem si mít na to, číst Ditkinson v originále - přání nesplnitelné. Zázraky a inkarnace by nás tak nefascinovaly, kdyby své mystérium před námi nechránily.
...POSTAVIT BÁSEŇ NA ZVUKOMALBĚ,ČI NA MORFOLOGII,ČI JEN NA RYTMU ...JE TOLIK MOŽNOSTÍ...ALE V PRAVÉ BÁSNI NIC NECHYBÍ A ANI NEPŘIBÝVÁ - JAKO POVEDENÁ SOCHA V KRAJINĚ,KTERÁ JI NERUŠÍ
někdý mívám pocit,že v těch básních je "TO VONO",ten přesah, ale tvář v tvář pravdy popravdě - snad jednou,dvakrát---miluju dickinsonovou - chtěla jsem být jako ona - zavřít se ve svém domě,v sobě - ...pak jsem paranoidně si vybájila,že ona převtělená já ---toto je taky ujeté,nemyslíte?
Proč mi vykáš?TA POEZIE VZNIKÁ I Z PŘETÉKÁNÍ KRÁSNA...V ČASECH PŘÍVĚTIVĚJŠÍCH
Určitě nechce, abychom sami sebe odsuzovali na pranýři. spíše sami zbytečně panikaříme. Kdyby Váš moudrý průvodce chtěl naschvál zlobit, nedal by Vaším prostřednictvím vzniknout tak úžasně nádherné poezii. Nedívejte se na něho jako na svého nepřítele.
Rozumím Vám...jenže ten vnitřní hlas často zlobí - jako to Sókratovo daimonium - svědomí se ozývá a vysílá mě na pranýř sebe sama
Rozumím, ale i když bych nerad cokoliv nazýval plky, věřte svému vnitřnímu hlasu důsledněji, on je Vaším dobrým vlídným průvodcem, rádcem a ochráncem. Vlastně nejenom Vaším, jestli mi rozumíte...
Milý Horavine - pathos není vůbec špatně.Já se víc než je zdrávo dojímám - dojímám třeba v kostele,kde káže kněz,ač nejsem věřící, mě mrazí a cejtim se maličká.
Civilními plky jen svůj pathos přebíjím a zakrývám,abych se úplně neroztrhla...rozumíš mi?
Ve svých dvaadvaceti jsem se vrátil večer domů po setkání se svou tehdejší obdivovanou láskou. Poprvé jsme se drželi za ruce. Vyjádřil jsem se zřejmě podobně neohrabaným způsobem. Z dozvuků citového pohnutí vyčuhoval ten můj patos. Matka lékařka, která měla i státnice z psychiatrie, ještě ten večer zavolala svojí kamarádce psychiatrini, "aby si mě okoukla." A bylo to. O soudním příkazu jsem nevěděl nic třicet let. S naprosto smyšlenou anamnézou v neuvěřitelně zbastlené zdravotní dokumentaci jsem směl být seznámen až po třiceti letech.
Abych přiblížil svůj problém k pochopení, že nešlo o ironii ani následnou výmluvu, povím Vám, jak jsem na svuj nešťastný sklon k patosu ve svém životě šeredně dojel:
Když jsem si uvědomil, jak moje patetická věta komicky vyčuhuje mezi Vašimi vlídně civilními řádky, zamrazilo mě podruhé. Promiňte mi, patos je mojí slabostí ve chvílích kdy mě něco silně zasáhne, proto jsem použil větu Kéž jsou Vámi ovlivněni všichni, kteří Vás neznají.
... a pro se mnou pane Romane nejdete do pozvaných zpráv- abyste neprošvihl OSUDOVÉ napojení - p.s. n e l í b á m
...připomíná mi to úryvek z jedné ze tvých básní - jak ta firma oslavovala konec roku a ty ses s jednÓ firemničkÓ sblížil až za polibek - a paks váhal,zda zavolat či propást třeba osudovou love...
...A KURŇA..JÁ SU NENI ŽÁDNÁ MADMASELLE--JSEM SPÍŠ V POÉZII TELE..TELE..posTELE
...a nikde žádná metafóra...tak já prubnu personifikaci - šel polibek na procházku k Romanově tlamě - opravuji k Romanovým rtům a spadl do studny tkání...
jestli jsem to správně pochopila,milý Horavine - pak vděčím střípku vlivu zpětné vazby i Vám
a je to tak myslím dobroš,neustále můžeme být překvapováni..Písmák je pro mne moc užitečný fenomén,většinou mé věci čítávali lidé,kteří znali mě,tudíž tím byli ovlivněni
to bychom se museli rozcupovat všichni, někdy se zkrátka znenadání vynoří něco, čemu se říká kolektivní nevědomí...
já žasnu upřímnou radostí...čekala jsem,že budu rozcupována...ale ještě tu nebylo Norsko a tak...