Guenter Wohlfart: Heidegger and Laozi: wu (nothing) on chapter 11 of the Daodejing

Text se snaží dokázat, že Heideggerovo myšlení bylo zásadně ovlivněno dálnovýchodním myšlením, především jedenáctou kapitolou Tao te ťingu. Je rozdělen na dvě části, z niž obě se zabývají téměř výhradně jedním veršem jedenácté kapitoly knihy připisované Lao-c´mu.

První část se věnuje originálnímu textu jedenácté kapitoly Tao te ťingu, jejímu překladu, interpretaci, a především pak výkladu znaku pro wu (prázdno).

Originální text obsahuje tři příklady, kdy prázdno (wu) společně se jsoucím (you) tvoří předměty z emirického světa. Kolo je vyrobeno ze dřeva, ale teprve prázdný střed mu davá užitečnost. Nádoba je vyrobena z hlíny, ale až prázdný prostor mezi jejími stěnami je člověku užitečný. Dům je tvořen zdmi, ale člověk obývá prázdný prostor, který ohraničují. Závěr říká, že užitečnost vzniká, když se jsoucí (you) pojí s prázdným (wu). Wohlfart se ohrazuje proti interpretaci jsoucího (you) a prázdna (wu) jako logických protikladů. Spíše je vidí jako vzájemně se doplňující, navzájem se generující principy.

Prázdno (wu) je prostor určený k naplnění. Znak pro prázdno (wu) vznikl pravděpodobně jako kombinace znaků pro les a oheň. Prázdno (wu) je tedy vypálený les, který existuje dočasně jako popel, před tím, než vyroste les nový. Je to aktuální, dočasné nebytí, způsobené zánikem něčeho co existovalo, v době, kdy ještě nevzniklo nic dalšího. Jiná interpretace poukazuje na podobnost znaku pro prázdno (wu) se znakem pro tanec. Rituální tanec je příležitostí pro příchod deště tak, jako je prázdno (wu) příležitostí k jeho naplnění. Mezi prázdnem (wu) a jsoucím (you) vznikají procesy stávání se, vynořování se ze sebe navzájem, a změny jednoho v druhé. Prázdo (wu) nezůstává věčně stejným, nenaplněným, tak jako nádoba nezůstává prázdnou, ale plní se a vyprazdňuje.

Heidegger vytvořil termín světlina (Lichtung), který připomíná prázdno (wu) Tao te ťingu. O této světlině (Lichtung) platí, že je jsoucnější než okolní jsoucno, tak jako je prázdno (wu) primární princip, z těch dvou principů, z nichž je tvořena nádoba. Navíc- světlina (Lichtung) je v lesnictví část lesa, kde chybí stromy. Je to tedy dočasná nepřítomnost lesa uprostřed lesa, tak jako je prázdno (wu), podle jedné z interpretací vzniku znaku pro prázdno (wu), dočasná nepřítomnost vypáleného lesa, a podobnost obou koncepcí je tak až zarážející. Je proto pravděpodobné, že Heidegger byl již v té době ovlivněn myšlením Dálného východu a snad i interpretací vzniku znaku pro prázdno (wu). V jedné ze svých přednášek pracuje Heidegger s příkladem džbánu. Postupuje asi takto: za džbán považujeme obyčejně nějakým způsobem vytvarovanou hlínu. Džbán, to je dno a hliněná stěna. Když ale lejeme do džbánu víno, nelejeme ho do toho, co džbán je- tj. do stěny a dna, ale do prázdného prostoru, který tyto obklopují. Víno ve džbáně tedy nedrží to, co je nepropustné. Drží ho prázdný prostor uprostřed džbánu. V důsledku, hrnčíř vůbec netvaruje při své práci hlínu, ale vlastně tvaruje prázdný prostor. Komentátoři upozorňují na podobnost Heideggerova konceptu s konceptem jedenacte kapitoly Tao te ťingu a předpokládají, že jí byl Heidegger ovlivněn, ačkoliv sám se na Tao te ťing neodkazuje. Lao-c´ho přímo zmiňuje v jiných ze svých pracích.

Heidegger je proto některými interprety považován za toho, kdo dálnovýchodní filosofickou tradici pouze intelektuálně nezkoumal, ale byl schopen intuitivně proniknout do její podstaty a v důsledku tak umožnil navázání dialogu mezi západní filosofií a filosofií Dálného Východu.