Smutně vetchá sukýnka

Smutně vetchá sukýnka z ostrova Mallorca.

Koncem jednoho sukýnkového léta zůstala jsem sama se třemi psy v malém osamělém údolí hor a sázela smrčky.

„ V téhle době se smrčky nesázejí,“ varovali mě dva dřevorubci. Smrčky se ale ujaly. Docela všechny.

Po prvním celodenním sázení bez jídla, jen s lahví vína, vyšla jsem cestou do kopce, ke kapličce, abych pak pomalu scházela dolů a abych, jako nějaký náhodný turista, na sobě vyzkoušela efekt, jaký můj nový smrčkový plůtek v náhodném turistovi vyvolá.

U kapličky, obtočena sukýnkou, obkroužena psy, přisedla jsem do trávy. A do té trávy, pozorujíc okouzleně na kopci se pasoucí vlnivé stádo krav, tiše čůrala. V tom jsem si všimla, že místo třech psů krouží kolem mě psi čtyři. Představa psího páníčka ve chvíli, kdy znesvěcuju svatostánek…

Povstala jsem hrdě. Dlouho se rozhlížela, ale nikoho nespatřila. Jen ten pes navíc. Jezevčík. Utekl týrán výcvikem nějakého myslivce, pomyslela jsem si.

Scházela jsem dolů, kolem opuštěné sousedovy chalupy a…k mému zděšení vyšel z ní svalnatý muž s vyholenou hlavou.  Do pasu obnažený. A s nožem v ruce.

Zloděj! Skinhead!

Pro skinheady je typická nenávist vůči Hippies, napadla mě okamžitě odněkud vyčtená věta.

Polkla jsem naprázdno. Třásně mé sukýnky, jen tak naostro uvázané, se zachvěly. Ňadra, zakrytá černým hedvábným šátečkem jen zpola, nadouvala se zrychleným dechem.

Vyšla jsem muži vstříc. Černé vysoké pracovní holinky umocňovaly ráznost mých kroků.  Vyslovím-li svoje jméno a stisknu-li jeho dlaň, nezabije mě.

Rozhodným gestem odhodila jsem dlouhé vlasy z tváře a napřáhla paži k pozdravu.

"Jmenuju se Mirka Langerová. Jsem z té chalupy…tam dole. "

Psi, kteří byli doposud mým stínem, teď v dálce dovádivě skotačili s…jeho psem? Ve společnosti svého psa nikdo nevraždí. Určitě ne.

Muž, obě zápěstí omotána zašpiněným fáčem, přendal nůž z pravé ruky do levé. Úleva. Pravicí stiskl moji pravici.

Ten mladý muž byl farář. Na chalupě přítele si léčil zranění na duši i na zápěstí, které způsobila jeho nedovolená láska k mladému básníkovi.

Pokus opustit tento svět mu nevyšel. Tedy…tentokrát ještě ne.

Tehdy vyřezával nožem Panenku Marii s Ježíškem v náručí.

Jeho Marie zdobí kapličku v údolí.

Mladý farář z údolí živých už ale navždy, ze své vlastní vůle, odešel.

A já už druhým rokem zastřihávám smrčky. Tak divoce rostou.