Starscreamova vendeta

Skrz pustou a hluchou prázdnotu jednoho malého zrníčka na velkém pískovišti času a prostoru, kterému se říká vesmír, se prodírá americká bojová stíhačka F-22 Raptor. I přes pro podobný stroj velice neobvyklou rychlost a nepříznivé podmínky okolního prostředí by se tento jev jistě dal nějakým logickým a racionálním způsobem vysvětlit. Ovšem ne v našem příběhu. Co je totiž reálného na mimozemském robotovi maskujícím se za pozemský letoun, který se vrací z naší planety po neúspěšném pokusu o její ovládnutí? Ne, na tom pro obyčejného člověka opravdu není nic logického, ani racionálního.

Avšak pro Decepticona Starscreama je tato situace reálná až příliš. To on se skrývá pod vizáží jednoho z nejimpozantnějších pozemských strojů, jenž v sobě nejen kloubí sílu a rychlost, ale přitom také zobrazuje jednu z nejhlubších lidských vlastností; nutnost sebezničení. Starscreama totiž nezajímají manévrovací ani bojové schopnosti tohoto letounu. Je fascinován právě tím, že i přes krvavou historii planety Země plnou válek a utlačování jsou lidé nejen schopni stavět další a další vraždící stroje, ale že to navíc dělají velice stylově. Lidé jsou tak hloupí, pomyslel si. Avšak při své úvaze o tom, jakou cenu na život mají tvorové, kteří nejsou schopni snést ani sebe navzájem, mu jeho pýcha nedovolila přiznat, že on a jeho druh je úplně stejný.

Když už Starscream poznal, že je téměř u konce své cesty, kterou absolvuje nesčetněkrát větší rychlostí, než by originální stíhačka doopravdy zvládla, začal znovu přemítat, co všechno se před těmi třiceti dny událo. 30... na pozemské počítání času si stále nedokázal zvyknout. Jenom během doby, kdy byl Megatron na Zemi v kriospánku, se vystřídalo několik tisíc generací každého lidského rodu. Přitom za tu dobu si on ani nestačil zajistit pozici nového velitele Decepticonů. Není divu, když většinu z toho času Megatronovi věrní marnili čas prohledáváním vesmíru a hledáním svého pána. Hlupáci...

A přitom jsem mnohem lepší vůdce než on! Říkal si Starscream, spíše jakoby pro někoho jiného, než sám pro sebe. Když jsem byl u velení já, všechno šlo perfektně. Našli jsme toho kluka, Prajiskru a dokonce jsme osvobodili i Jeho... Najednou se přistihl při mumlání. Tichý vesmír mu však nebyl nejlepším obecenstvem. Svou prázdnotou jakoby se jeho problémům spíše vysmíval, a tak se znovu ponořil pouze do svých myšlenek. Pak si přijde, po těch jejich „několika milionech let“ a začne mě shazovat! Byl tak pyšný, že se ani neobtěžoval s nějakou taktikou útoku na to město. A teď jsou skoro všichni jeho tolik oddaní vojáci mrtví. Kdyby mě o to požádal, získal bych pro něj Prajiskru osobně, ale to on ne. Nechá se porazit Primem a pak zahubit tím malým klukem...! Najednou ucítil, jak v něm všechno pracuje rychleji, jak se informace v jeho mozku přeskupují z místa na místo, jak začínají pracovat součástky, které by měly být v klidu, cítil, jak se z celé té práce začíná po několika dnech téměř úplné nečinnosti celý zahřívat. Rozčílil se. Ne snad proto, že by si připustil, že Megatron Primea ve skutečnosti málem porazil, ne proto, že by přiznal jeho vůdčí schopnosti, ale protože doopravdy věřil, že sám je mnohem lepší velitel, než on.

V prakticky vůbec neměnném prostředí jeho trasy se konečně objevilo něco nového. Člověk by z takové jednotvárnosti už dávno zešílel. Ať by mu přístroje ukazovaly cokoliv, nevěřil by, že se doopravdy pohybuje. To se ale Starscreamovi stát nemohlo. Nejde o to, že je zvyklý, ale že on je ten přístroj. On zná všechna fakta, věděl na sekundu přesně, kdy se před ním ten nový objekt má vynořit. Nemůže udělat chybu. Může se bát, může být rozčilený ale přes to všechno může dál jednat logicky a přesně. Proto lidmi a všemi ostatními druhy tak pohrdá. Je to jen odporný hmyz, zato on je dokonalý.

Jak se blížil k pásu asteroidů, pomalu začal snižovat rychlost a probouzet všechny sekundární funkce opět k životu. Celá kolona těch vesmírných kusů skal byla tak rozsáhlá, že hledat v ní něco konkrétního by bylo prakticky nemožné. Starscream ale přesně věděl, kam letět. Signál byl čím dál silnější, až ho uviděl. Stál uprostřed jednoho z největších asteroidů, jeho přítel,... ne, ne přítel. Poddaný. On si nemůže dovolit přátele, nebo spíše nikdo si nemůže dovolit přátelit se s ním. Na to je až moc důležitý.

Starscream se transformoval. Po tom dlouhém čase uvězněný ve svém alternativním módu mu to udělalo nesmírně dobře. Celé jeho tělo ožilo. Každé vlákno se napnulo, každá součást se protočila do všech stran, do kterých jen mohla. Desítky náhle zavazejících plátů, které před chvílí tvořily pevný krunýř s podobou amerického letounu, se okamžitě začaly tomuto cyklu rychle klidit z cesty. Když Starscream osvobodil celé své tělo, odsunuly se poslední kousky jeho původní vizáže a on ukázal svůj obličej. Nebyl to však obličej vůdce. Byla to tvář tyrana a zároveň podlézavého zrádce, ale ne vůdce. Pak celou svou formu zprovoznil a znovu do své hlavy přemístil všechna data a informace. A pak se mu rozzářily oči. Rudé chladné a nechybující. Dokonalé.

***

Thundercracker byl rozčílený. Stál na nejvyšší skále jednoho z asteroidů, aby mohl Starscream jeho signál co nejlépe zachytit. Starscream... už se nemohl dočkat, až mu to všechno vyčte. Začalo to tím, že mu nedovolil přidat se ke skupině, která se vydala zachránit Megatrona. Místo toho mu nařídil zůstat na Cybertronu a sledovat dění mezi ostatními Decepticony. Však kromě toho dívání také nic jiného dělat nemohl. Jen tam stát a sledovat jak Soundwave shromažďuje všechny Megatronovy věrné a připravuje je na jeho návrat, zatímco Starscreamovy přívržence posílá do okolního vesmíru na nesmyslná tažení proti Autobotům. Tehdy musel být Thundercracker hodně opatrný. Kdyby ve jménu Starscreama pronesl jediné slovo, dnes už by vysel hlavou dolů na nejvyšších horách Cybertronu, společně s poraženými Autoboty, jako by byl jedním z nich. A přitom teď se na tom cítí snad ještě hůř. Někde na bezvýznamném asteroidu uprostřed prázdného vesmíru, moc daleko od Cybertronu, kde teď není už nikdo, kdo by mohl Soundwavea alespoň sledovat a ještě dál od Země, kde se ukrývá Prime. Vždycky se cítil spíše jako Starscreamův voják, než Megatronův, ale potom, co se stalo na Zemi...

Před nějakým časem dostal od Starscreama kódovanou zprávu, aby na něj počkal právě tady, na téhle proklaté hoře kamení. Až poté, co si zprávu přehrál, teprve pochopil, proč ji Starscream tak důkladně zašifroval. Kdyby se totiž její obsah dostal do nesprávných rukou, nechtěl ani domýšlet, co by se stalo. Proto se také musel Thundercracker z planety vytratit nepozorovaně, každopádně se mu uniknout podařilo. Unikl, a teď čeká.

Houf asteroidů dál dodržoval svou danou trasu a rychlost, jako stádo tupých zvířat. Když už chtěl Thundercracker přelétnout na jiný kus skály, aby mu jejich dráha nezakryla vysílání signálu, objevil se Starscream. V záři jedné vzdálené hvězdy se zalesknul. Bylo to tenké šedé plavidlo se třemi páry dlouhých placatých křídel. Dva páry elegantně kopírovaly úzký nárys celého stroje a zbylé dva kusy se výstražně tyčily do pozoru a tvořily tak rozeklaný a vzpřímený ocas letounu. Přesto to byl Starscream. Ať už by na sebe vzal jakoukoliv podobu, vždycky by ho poznal, stejně, jako kohokoliv jiného. Stejně, jako by on poznal mě, pomyslel si.

Jak se k němu Starscream blížil, Thundercracker si uvědomil, že najednou zapomněl všechny ty jedovaté věty, které si pro něj pečlivě připravoval. Začal být nervózní. V takovýchto chvílích si vždycky uvědomoval, proč je Starscream jeho velitel. Bylo v něm něco pevného a hrůzostrašného. Thundercracker si tak znovu připomněl, kdo je jeho pánem. A to na něj ještě ani nepromluvil.

Tento nejistý pocit u něj zesílil ještě když Starscream provedl transformaci. Nové součásti jeho povrchové struktury, které potřebuje pro změnu do alternativního módu, mu dodávaly ještě mnohem mohutnější vizáž. Když ho tak pozoroval, ve své protoformě světle namodralého zbarvení si připadal jako méněcenný, jako nahý. Starscream přistál a po dravých a přitom ladných nohách se k němu blížil. Ruce měl daleko od monstrózního těla ve tvaru obráceného trojúhelníku, na jehož podstavě se tyčila malá hlava s rudě žhnoucíma očima.

„Buď zdráv, můj pane.“ Vzchopil se Thundercracker a vložil do té věty všechno své opovržení a nesouhlas, který mu ještě zbyl. Starscream nezareagoval. Pořád stejnou rychlostí se přibližoval ke svému společníkovi a upíral na něj své plamenné oči. Ty oči neměly útočný výraz, spíše varovný. Varovaly ho, aby s tou hrou na vzpouru raději ihned přestal. Thundercracker pochopil a ustoupil. „Hezká vizáž.“ Vyhrkl ze sebe nakonec tím nejklidnějším tónem, na jaký se zmohl. Starscream se usmál. Dělalo mu nesmírně dobře, když dokázal nahnat strach i svým nejvěrnějším bojovníkům. Uvolnil se a jakoby ze zdvořilosti mu ještě odpověděl:

„Lidské stroje jsou sice zaostalé, ale některé z nich vypadají rozkošně.“ Thundercrackerovi se docela ulevilo. Přesto ale cítil, že tyhle Starscreamovy hrátky si dlouho líbit nenechá.

„Takže,“ začal Thundercracker dřív, než se Starscream stihl dostat ke slovu, „ ...Megatron tedy skutečně padl?“vzpomněl si na hlavní část zprávy.

„Megatron nepadl, chcípnul. Rukou obyčejného lidského mláděte.“ Pronesl Starscream, jakoby vedl nějakou oslavnou řeč.

„Lžeš!“ Zavrčel Thundercracker. Najednou mu bylo jedno, jestli ho jeho velitel rozstřílí na kousky a nechá je poletovat ve vesmíru, tohle prostě přehnal. Nehledě na to, kolik udělal Megatron v životě chyb nebo kolikrát je Starscream skutečně lepším vůdcem než on, Megatron započal jejich válku proti Autobotům, bez něj by dnes nebyli nic. Nemohl zemřít takhle, a i kdyby ano, nezaslouží si, aby se o tom mluvilo takovým tónem.

Starscreama tohle překvapilo. Na jednu stranu ho pobavilo, s jakou odhodlaností se mu Thundercracker vzepřel, na druhou ale uvažoval, jak dlouho bude toto drzé chování ještě tolerovat. „Opravdu?“ Odvětil nakonec a snažil se vypadal vyrovnaně. Přece jen, proč se pouštět do hádek s někým, koho ještě před chvílí málem označil za přítele. „Byl tak zaslepený touhou po Prajiskře, že se tomu klukovi podařilo dostat až k němu a vložit mu ji do hrudi. A myslím, že ti nemusím připomínat, co se v takové situaci s jakýmkoliv Autobotem či Decepticonem stane, že ne?“ Thundercracker mlčel. Starscream ho teď měl přesně tam, kde chtěl. V hlavě mu proudila myšlenka. Říkala: Potřebuji ho, potřebuji ho mít na své straně. Než se ale dostala dost hluboko do mozku, aby si ji Starscream skutečně uvědomil, obklíčila ji obrovská armáda sestavující se z jeho ega a zničila ji.

Thundercracker pořád mlčel, a tak Starscream pokračoval: „Zapomeň na Megatrona, zemřel jako hlupák, doplatil na svou pýchu, ale teď jsem tu já. A nabízím ti možnost jednou provždy zničit Optima Primea.“

„Jak?“ Obořil se na něj. „Jak to chceš udělat? Víš, co se stane, až Soundwave zjistí, že je Megatron mrtev? Spojí se se Shockwavem a proti oběma jejich armádám nemáš šanci, když uvážíš kolik Decepticonů je na tvé straně. I když na tom stejně nezáleží, kdybys měl třeba tisíc mužů, nedokážeš je kontaktovat, aniž by se o tom Soundwave dozvěděl.“

„Nepotřebuji jich tisíc,“ obořil se Starscream, „stačí mi tři, stejně jako má Optimus na Zemi tři Autoboty. Jenom vyrovnaným soubojem získám respekt většiny Decepticonů a dokáži tak porazit Soundwavea.“

„Tři?“ Opakoval Thundercracker. „Myslel jsem, že na Zemi vás putovalo osm.“ Starscream mlčel. Přemýšlel, jak i tohle svést na Megatrona. „Starscreame,“ prolomil konečně ticho, „kolik jich přežilo?“

„Dva.“

Thundercracker udělal krok zpátky. Najednou si uvědomil, jak moc ho Starscream potřebuje, on byl poslední do počtu. Jakmile se ale začal v duchu radovat, došlo mu, že většina jeho přátel je v tom případě mrtvá. Chtěl se zeptat, kteří dva, ale až příliš se bál odpovědi.

„Barricade a Swindle.“ Odpověděl Starscream, jakoby mu otázku vyčetl ze tváře.

Čím dál tím lepší, pomyslel si. Lovec samotář a kripl. Zdánlivým sarkasmem si ale Thundercracker jen dopomáhal k tomu, aby nemusel myslet na fakt, že ostatní ze skupiny jsou mrtví. Brawl ničitel, neporazitelný Blackout, zabiják Bonecrusher, ...

„Možná ještě Scorponok.“ Přerušil Starscream jeho tok myšlenek. „Lidé ho docela zřídili, možná se teď ukrývá někde na Zemi. Bez Blackouta je to stejně jen nepotřebný ubožák“

„Naopak jsem čekal, že to Swindle schytá jako první“, snažil se Thundercracker zahnat smutné myšlenky.

„On ani nebojoval.“ Odvětil Starscream a začal se nervózně ošívat. Tato konverzace trvá už zbytečně dlouho.

„Cože?!“

„Od té doby, co přivedl do záhuby akci u Tyger Pax se bál Megatronova hněvu natolik, že jsem mu dovolil zůstat na měsíci okolo Země v záloze. Teď je na ní, a čeká, až se vrátíme. Barricade zmizel ještě před začátkem hlavního boje. Dostal zřejmě strach, když viděl, co Prime provedl s Bonecrusherem. Nechal jsem ho žít jen za příslib své loajality ke mně.“ Starscream se odmlčel. Doufal, že teď už snad odpověděl na všechny možné otázky. „Thundercrackere,“ konečně se dostal k tomu hlavnímu, „pokud chceme vpadnout Autobotům do zad, musíme se pohnout. Prime vyslal dalekonosnou zprávu pro všechny Autoboty.“ Thundercracker mlčel, a pozorně poslouchal. „Když si nepospíšíme, přijdou mu na pomoc další houfy Autobotů. Naopak, když se nám ho podaří zničit, ostatní by nám krásně padli do pasti.“

Starscream se uvolnil. Jakoby už nikam nespěchal. Obcházel okolo Thundercrackera a v klidu pozoroval, jak si všechno přebírá. A taky že přebíral. Swindle je možná idiot, pomyslel si, ale jeho pulzní dělo už zlikvidovalo víc Autobotů, než jsem kdy dokázal já. A Barricade možná není na týmovou práci, ale ve svém vlastním oboru je nejlepší. Thundercracker začínal věřit, že by to skutečně mohlo vyjít. Starscream to vycítil a přešel k samotné nabídce. „Máš teď dvě možnosti.“ Začal klidným hlasem. „Buď se ke mně přidáš a jako můj společník budeš svědkem pádu Optima Primea, nebo se můžeš vrátit na Cybertron a čekat, až si z tebe a Soundwavea udělám osobní otroky, což bych opravdu nechtěl.“

Ještě předtím, než od Thundercrackera přišlo konečné rozhodnutí, Starscream věděl, že ho má. Získal ho. Když tedy jeho budoucí společník v boji kývnul, zbývala ještě jedna věc. Starscream k Thundercrackerovi natáhl pravou paži. Pěst si přiložil k ramenu a z loktu se mu vysunula teleskopická hlaveň. Thundercracker se ale nebál, věděl k čemu to je. „Nemůžeš přece po Zemi poletovat jenom tak.“ Usmál se Starscream. „Navíc, tenhle alternativní mód je velice pohodlný, uvidíš.“ Thundercracker se narovnal a čekal až z hlavně vyšlehne paprsek. Proud světla se jemně rozprostřel po celém jeho těle a naskenoval každý záhyb a výstupek. Když pak panel na Starscreamově paži porovnal data, hlaveň uvolnila vlnu neviditelného pole, jejíž přítomnost ale Thundercracker zaznamenal hned, jak se ho dotkla. Jeho mozek začal okamžitě pracovat. Ze všech možných zákoutí jeho povrchové struktury vyskákaly miliardy nanobotů a začaly pilně rozkládat a přetvářet nebo i prakticky z ničeho modelovat nové části jeho těla. Thundercracker pocítil obrovský žár a příliv nové energie. Jeho tělo se náhle začalo skládat. Nové části zapadaly do sebe. Všechny jeho smysly se přemístily jinam. Už neviděl očima, vlastně vůbec neviděl. Začal všechno vnímat jinak. Ostřeji, čistěji.

Zanedlouho se před Starscreamem zjevilo přesně to, z čeho se před chvílí transformoval on sám; americká bojová stíhačka F-22 Raptor. Přece ale byla jiná, byla podstatně menší. Jistě, Starscream mohl Thundercrackerovi vybrat stroj vyhovující jeho tělesným proporcím, aby nebyl tak nápadný, ale věděl, že tohle mu udělá radost. Ostatně, jemu samotnému taky. Thundercracker totiž už teď nebyl nic, jenom horší kopie svého pána. Jeho poskok. Nebyla to žádná osobní msta nebo nenávist vůči němu. Starscream potřeboval mít někoho ve svém stínu a on zase potřeboval být v něčím stínu. Dokonalá souhra. Thundercrackerův mód se však měnil ještě v něčem. Na rozdíl od Starscreama byl modrý s červenými pruhy. To už není sice vůbec nenápadné, ale bez toho by to přece nebyl ten typický Thundercracker. Ostatně v misi, kterou měl naplánovanou, nebylo pro nenápadnost místo. Starscream se sarkasticky ušklíbl, když ho viděl, jak ve své nové formě poletuje sem a tam a zkouší všechny její schopnosti, jako malé dítě.

Po asi dvou minutách se Thundercracker znovu snesl na asteroid a transformoval se do své původní, a přesto nové podoby. Modrá měla přesně stejný odstín, jako jeho protoforma a rudé znaky a decepticonské symboly nahradily náhodně rozeskládané části červených pruhů. Ale i zde bylo více rozdílů oproti Starscreamovi, jehož podstatně větší forma si se zavazejícími kusy zbroje poradila jinak. Zatímco Starscreamova křídla vodorovně kopírovala jeho tělo a zvýrazňovala tak jeho mohutnost, Thundercracker je měl složené dozadu za záda, což zase upomínalo na jeho rychlost a mrštnost. Jasný rozdíl byl také znát u nohou. Thundercracker nemá taková ptačí chodidla, jako jeho pán. Má je spíše silnější a naopak ruce má na rozdíl od Starscreama mnohem delší a tenčí. Oběma se ale na hrudi leskne stejně třpytivý průhledný kryt kokpitu letounu a decepticonské symboly na křídlech.

Starscream a Thundercracker, sluha a jeho pán se transformovali a vzlétli od té ubohé a zbytečné hromady balvanů, nesmyslně bloudící vesmírem. Starscream obletěl Thundercrackera a spustil nahrávání audiozprávy. „Swindle,“ začalo se ozývat z nitra kokpitu stíhačky F-22. „Já a Thundercracker vyrážíme k pozemské soustavě. Pošli zprávu Barricadeovi, ať se připraví na náš příchod. Ty nepřestávej sledovat Autoboty, ale dokud nedorazíme, do ničeho nezasahuj. Neuposlechneš-li některý z mých rozkazů, tak bolest, kterou jsi způsobil tomu Autobotovi při výslechu po Tyger Paxu by nebyla ničím ve srovnání s tím, čemu bych podrobil já tebe.“ Ukončil přenos a mohl si jen představovat, jak ho zpráva opouští a obrovskou rychlostí mizí v temném vesmíru daleko před ním. Bude jí trvat jenom pár dnů, než se dostane ke svému příjemci. Stíhačky se znovu seřadily do původního útvaru, nabraly rychlost a zmizely ve stejném směru, jako vyslaný vzkaz; k Zemi.

***

Několik dnů po přijetí první zprávy od Starscreama přišla Swindleovi další. Zrovna stál uprostřed nevadské pouště a rudými částmi svého těla, které ho mohly během okamžiku změnit ve sportovní Chevrolet Cobalt, kopíroval okolní písečné skály žhnoucí v žáru zapadajícího slunce. Nedaleko od něj stála Hooverova přehrada. V ruinách a zdevastovaná, přesto ale stále pilně konající svoje původní poslání. Decepticon Swindle odvrátil své oválné teleskopické hledí, které mu dřímalo na ramenech místo hlavy, od pálící zemské hvězdy. Ten nevkusný zaměřovač, co měl vsazený do tváře, mu dodával tichý a nevyzpitatelný výraz. Byl velice podobný tomu, který v klidu dřímal v jeho hrudi, pod záštitou čelní části kapoty červeného Chevroletu, střežené dvěma jeho předními světly a netrpělivě čekající na svou další oběť. Přestože byl Swindle díky této zbrani velice silný, snad nikdo z ostatních Decepticonů ho nebral vážně. Díky tomuto pulznímu dělu, které bylo stejně beztvaré a tupé jako jeho hlava, se pro všechny stal jen strojem na zabíjení, pro nějž je schopnost myslet nepotřebný nadstandart. To se ale brzy změní, říkal si.

Swindle stiskl decepticonský symbol na své hrudi a začal tak přehrávat zprávu. Náhle ale zjistil, že na rozdíl od té předchozí je audiovizuální. Starscream už musí být blízko, pomyslel si. Uvolnil tedy komunikační pouzdro na své pravé paži a na špinavém displeji se objevil Starscreamův obličej. Jeho rudé oči zářily do obrazovky a dávaly tak minimální vizuální prostor okolnímu prostředí. Swindle si ale domyslel, že stojí na nějaké planetě.

„Swindle,“ jmenovaný znervózněl, doufal, že je Starscream dost daleko na to, aby s ním nemusel být v přímém kontaktu. On ale byl. „Jak vypadá situace?“ Pokračoval jeho velitel.

„Autoboti jsou nedaleko ode mě, pravidelně je sleduji. Barricade už je na místě a připraven zahájit první část akce.“ vykoktal ze sebe Swindle. Na rozdíl od Starscreama měl díky své teleskopické hlavě až nepřirozeně mechanický hlas. Při každém proneseném slově navíc začalo optické hledí blikat jemně žlutým proudem světla.

„Dobře,“ zaznělo z komunikátoru mnohem čistším hlasem, než jaký by kdy mohl Swindle sám vytvořit. „Už jsme v soustavě. Dej Barricadeovi povel k zahájení akce, zanedlouho dorazíme.“

„Jistě, pane.“ Swindle už chtěl přenos ukončit, ale Starscream ho svým pohledem zarazil.

„Na to, aby Primeův vzkaz zachytili nějací Autoboti, je ještě moc brzy, ale nevíme, jestli nemá v okruhu nějaké jednotky Soundwave.“ Na chvíli se odmlčel. „Je docela možné, že po tom, co jsme s Blackoutem a ostatními opustili Cybertron, za námi vyslal nějaké vlastní jednotky.“

Swindle si všiml, jak jeho decepticonský symbol začal znovu fialově blikat. Neuvěřitelné načasování, pomyslel si trpce.

„Je to sice hodně málo pravděpodobné,“ mluvil si Starscream pořád to svoje, „ale pro jistotu monitoruj všechny podezřelé vstupy do atmosféry.“

„Samozřejmě, pane.“ Starscream ho ještě chvilku výhružně sledoval, jako by mu chtěl zopakovat svou poznámku o Tyger Paxu, ale pak spojení ukončil. Swindle se narovnal a chvilku si vychutnával poklidný soumrak. Poté znovu stiskl symbol, a ten konečně přestal blikat. Tentokrát šlo pouze o audio spojení a Swindle ho přesunul do vnitřních centrech mozku, jakoby ze strachu před tím, že ho Starscream pořád slyší.

„Teď jsem s ním mluvil, už je v soustavě. …... Ano, ale má podezření, …... Dobře. …... Rozumím, pošlu vám souřadnice. …... Sláva Megatronovi a Soundwaveovi.“ Swindelův decepticonský symbol zhasl a opět si přisvojil svoji temně fialovou barvu. Zanedlouho se na už úplně temné obloze mezi několika hvězdami vynořily tři zářící objekty, a přibližovaly se k němu.

Swindle sledoval, jak kolem něho prosvištěly tři zdánlivě obyčejné asteroidy a dopadly několik kilometrů dál. Kdyby měl nějakou tvář, rýsoval by se mu teď na ní široký úsměv.