Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJá vím, že se to nepovedlo
Výběr: James Juyce, Print
08. 01. 2008
30
39
4234
Autor
Honzyk
věnováno....
(já vím)
zblbnul jsem co se dalo
ani ty velký kalhoty nasrávačky mi neslušely a klobouk koženej vyjevenej
a vožral jsem se do kovboje až
ale víš
je malá radost
někde
a já bych chtěl
aby rostla
třeba mimo nás
A víš
ti moji krutí bratři z ulice už umřeli
Nevídám je a nechci už je znát
Možná že žijou ještě
ale nevzpomínám si
...a tak když jdu čvachtavou ošklivou ulicí
zahlídnu
a utrhnu nevopatrnej kvítek pampelišky
tu pošlu ti po větru na obličej
a zasměju se pěkně nahlas
až uvidím
jak jste si podobní
A ještě víc se budu smát
až si všimnu
jak jste různí
Ty víš
co z vás nepřátele dělá
je moje láska
(nevzájemná)
39 názorů
chytrá_jak_radio
09. 01. 2008sestricka.slunicko1
09. 01. 2008
Chlapi? No, já nevím, pořád v nich tápu......ale konečně jsem snad už vypnula plachty tím správným směrem. Teď jen, aby vítr foukal :o))))
všechno už řekli přede mnou... velice osobní a velice rozporuplná, ale zajímavá a čte se a líbí... */
Antiutilitaristka
09. 01. 2008Antiutilitaristka
09. 01. 2008
...všichni máte pravdu.....................--)))...svfym způsobem...díky za přečtení mýho výlevu, pomohlo------duševní hygiena nade vše....no, už je líp...
..a čau, Sáro, co chlapi...???
ale víš
je malá radost
někde
a já bych chtěl
aby rostla
třeba mimo nás
.......!!!
tobě se tadle celkem povedla,blbý.že za tim hledám spíš tvoji persónu a zasazuju si ji do básní - než v obecnějšim kontextu - pak se tam vytrácí ten přesah...
Soustřediti se budu pouze na vkusné metafory, jež rozkvétají jsa
široce rozpoloženy krajinou básně.
střeva prvokova
08. 01. 2008
...až bude ráno...rozfoukáno...
všechen tvůj vítr zazdím do věží
a cípy šátku - těsněji ke krku až
jen slova važ...až bude ráno
pohřbíme kohouta
a do všech tich
si možná - tajně - řeknem ano
jsi křehký, moc křehký, jako vánek
moc lehce si nabiješ kokos
o první zeď
:-)
(a blbneš)
ó nedítě, vzbuzuješ ve mě jakousi mateřskou lásku...je to rozcitlivělé, ale ve tvém světě tvá pravidla. a my zbabělci říkáme, že vlastní svět je cenné hrdinství. no líbilo, pouliční(kovaté),-hlavně ta 'víš', ta ja ráda.
Smetiprach
08. 01. 2008
hodně citlivě napsaná... a dneska je tak zvláštní počasí, zimně jarní, jarně zimní... *
Je to teskne az temne, zvlastni atmosfera.
Obcas i trochu mile, privetive a usmevave (5.-7. sloka), ale to hned zmizi jeste pred koncem.
t*
je to strašlivě osobní, ale mně se to i tak líbí. Zůstáváš i při těch zámlkách a metaforách furt na žižkovský ulici, u občejnýho života a to je něco pro můj způsob chápání světa a dějů. *