JE POTŘEBA DĚLAT STARÝ ROCK V NOVÉM HÁVU?

Tzv. klasický rock (tak jak ho většinou chápeme, tedy rocková hudba od konce 60. do půlky 70. let) je u posluchačů stále v oblibě, protože během posledních třiceti let prokázal už několikrát svou klasičnost, tedy v jistém smyslu nesmrtelnost. Stačí si poslechnout např. Radio Hey! v hlavním vysílacím čase.

Co je to, co dělá tuto hudbu tak odolnou vůči všem bouřím v podobě nástupu punku, nové vlny, hair metalu, trance i otravného ema? Jistě ona vytříbenost formy a dokonalá kombinace autentičnosti s pózou, afektovanosti s frajerským klidem a technické vytříbenosti se syrovou přímočarostí.

Čechy byly vždy o pár kroků nazpět, ale já v tom nevidím nevýhodu (vždyť která jiná země se na začátku devadesátých let v době nástupu ravu mohla chlubit komerčně úspěšnou novoromantickou kapelou?:-)) Co se ale týče odkazu klasického rocku, existovalo na naší scéně prakticky od začátku 80. let několik velmi kvalitních kapel, zejména Jasná páka / Hudba Praha (i když „oficiálně“ je řazena k nové vlně), Žentour, Lucie, Alice atd.

V dnešní době taková kapela chybí. V dnešní době, až na pár výjimek (Airfare, Simona, Annie´s Trip, Red Baron Band, VVV, Drain), není bandů které by hájily poctivý odkaz Guns´n Roses, Scorpions a Bon Jovi. Dokonce nevím ani o žádné české obdobě vybředlých Nickelback.

Nezbývá, než doufat, co přinese čas.