Ve skelných očích mrtvého lze jasně spatřit oboje

Padák tiše pleskal v mírném vánku. Vzduch si s ním pohrával, nafukoval jej a proháněl se jeho záhyby a vždycky našel cestu ven, látka splaskla, ale jen na okamžik, hned se znovu nafoukla, padák dýchal.

Provazy se proplétaly mezi větvemi, plazily se a svíraly a zdálo se, že prorůstají celý strom, jako kořeny cizopasného květu.

Tělo viselo klidně, provazy ve vánku mírně sténaly a kolébaly mrtvého.

Lidé z vesnice ho chtěli sundat, ale nikomu se nepodařilo vyšplhat tak vysoko, není jisté, zda dostali závrať z výšky nebo se jim zdálo, že je mrtvý pozoruje, otáčí se po nich a sleduje je, když opatrně lezou nahoru, váhavě zkoušejí došlápnout na další větev, nůž sevřený mezi zuby, ruce se škrábou o kůru a najednou se připlíží strach, vánek ve vlasech už není příjemný, celý strom se podivně naklání, větve se houpají, strach je tady, snad strach ze smrti, ale proč teď, vždyť je všudypřítomná. Je to strach ze smrti vlastní nebo cizí? Ve skelných očích mrtvého lze jasně spatřit oboje.

A dole je tak dobře, ale je to tak hluboko.

Nakonec se rozhodli, že strom pokácejí, ale nebylo kdy, každý měl najednou příliš mnoho práce, vymlouvali se, nikomu se do kácení nechtělo a pak se začalo říkat, že mrtvý může mít u sebe granát nebo bombu a ta by mohla vybuchnout a tak věc nechali být, mrtvý byl od vesnice dost daleko a tak nikomu nakonec nevadil.

Začali  mu říkat Angličan, protože odkud jinud by mohl být a strašili s ním děti, počkej, on sleze, omotá tě těma šňůrama a vytáhne tě vedle sebe na svou větev nahoru, když budeš mít štěstí, pověsí tě za krk a bude hned po tobě, ale když budeš mít smůlu, pověsí tě za nohy, hlavou dolů a budeš tam s ním viset, celé dny a týdny a bude se na tebe dívat těma svýma očima, které se mu i ptáci bojí vyklovat, budeš se tam houpat ve větru a on ti bude šeptat jazykem umrlců…

Děti podnikaly každý den výpravy k mrtvému, po cestě se hádaly, koho asi mrtvý dnes mohl chytit a jestli bude viset za krk nebo nohu a co by si kdo vybral, kdyby mohl, zda rychlou smrt nebo šílenství v rozmluvách s umrlcem s nadějí na záchranu. A pak bázlivě pozorovaly větve a hledali viselce, připravení je zachránit.

A jednou, když děti zase bloudily očima po větvích s nadějí a strachem, že objeví Angličanovu kořist, nemohli nalézt ani samotného mrtvého. Jen děravý padák stále tiše pleskal ve větru a kusy provazů, které měly držet tělo se volně kývaly, konečně v odpočinku.

Děti s křikem utekly domů.

Rodiče jim vysvětlili, že asi provazy musely povolit a zvěř si pak tělo odtáhla.

Ale jít hledat mrtvého do lesa se nikomu nechtělo.