Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlovem oněmělý
13. 01. 2008
3
13
1315
Autor
kremilek
doufám, že moc nekradu...
Když rozum se odpoutal
od tebe, ode mě,
slova se vznesla
sta parseků od Země.
"Křehkost" nás míjela
ve dví nás dělíce,
"něha" se ztratila
ve stínu měsíce...
Jak slova padala,
mrazilo po zádech,
význam se rozplýval,
zrychloval horký dech.
Pak obraz nad hlavou
docela potemněl...
tvé jméno jsem zahlédl
- a navždy oněměl.
13 názorů
mne sa to paci, i ked som musela dostat napovedu, k uplnemu rozlusteniu :) *t*
k tomu konci - nejdriv rytmus nejak ubiha, pak je pauza a posledni dva verse jsou jiny.. on neni takovej problem mit to cely v jedny lince, ale proc...
no mohl jsem říct - sta kiláků od země, nebo světelný rok, to by možná šlo, ale taky je to jednotka vzdálenosti.. možná "tak daleko od země.." každopádně, parsek je víc sexy :)
nadstřelené snad, ale jakýpak scifismát? :) hloubka neni jenom tak sama sebou no. možná je zapotřebí lepší dalekohled, možná bohatší vesmír :) díky za slušnou kritiku!
Rytmošlapně ujdivé až na závěr, aleť scifismát do této lyrobludby příliš nepatří. Beztak ani ono nadstřeléné číselno co do hlubin vesmíru nedalo tomuto poetičnému brouzdališti zbla hloubky.
4