Mému vesmírnému příteli ( z 23.12.03)

Přestál jsi bouře.

Dlouhých etap žití, s mými i bez mých doteků, ( hůře však s nimi)

tvůj tep zněl v mém srdci už několik životů ( byly?) , zní dál.

Kudrlinky vlásků tě nyní hladí, (dech prolíná )

hřejivostí polibků laská ona

a ty se slastně topíš ve štěstí....? ( v iluzi? v prokletí?)

Já smířenou, ač bolestně, se stávám,

sůl kape, v mých očích nepláče.

Sen realitou protkán............( vím!)

Jsem a jsem - ne v iluzi.

Až mé dlaně dotkne se sféra času

a mapy věků vryty v ní zůstanou,

snad láska moje (ve svém obsahu) bude už také naplněna, jak naplněna snad má být?

Ta obemknuta osudem, má pravá - dávná - budoucí,

zůlstane však navždy spjata s tebou........drahý vesmírný příteli

( Zrozeni spolu již před tisíci lety)