Noční běs v žití

Oddací list se černá ve tvých rukou,

jak křivý úsměv, rozsudek polibkem…

Pohádka hřejivého mládí zatracena.

V té noci ,jako v každé, sama, temný vítr štípe do tváře

snad víc než další cigareta v plících,

snad víc než prázdno v duši.

Slzy se už nerodí,

jejich pramen vyschl tenkrát,

při zrodu prvních okamžiků "manželství".

To poprvé, když´s líbala prach země,

když slané proudy dusily tvůj dech,

to poprvé, kdy víš, že je to krutý noční sen.

To poprvé, kdy pochopíš, že není.

"Manželství"!

A stále znovu, zoufalství už nepřichází,

víš, že existuješ, ale kde?

Na bílé kůži posměšně se šklebí další krutost,

další blankytně modrá ozdoba,

jež přijímáš už téměř s vděkem zvyku.

Kolik jich bylo? A bude?

Tak přemýšlíš, když hltáš každou cigaretu,

která je jediným spasením trýznivé viny,

jíž nese oddací list…