Matka a syn

Matka ležíc na smrtelné posteli, popíjejíc hořkého čaje na mne vrhla pohled svých šedavých očí. "Synu, posaď se a nastraž sluch, abys slyšel to, co Ti  povědět hodlám."

Vyveden z míry nenadálým zájmem ze strany mé polomrtvé matky jsem usedl na její lůžko.

"Lituji, že jsem tvůj život poskvrnila a svobodu Ti uzmula." Pobledlé oči zarívajíc do mých slabin obrátila na mou tvář. "Lituji toho jak mohu. " Chraptivě zakašlala až se jí obsah hrníčku rozlil na běloskvoucí pokrývku. Zadíval jsem se na tutou potupnou skvrnu na tak čisté bělobě a docházelo mi, že mám vlastně život zcela pohnojen.

Uvažujíc nad touto krutou pravdou jsem zpoza trenek, které jsem od ní dostal, z důmyslně všité kapsy pomalu vytahoval drobný nožík z dětství. S oblibou jsem jej používal na čištění hub, jež jsem pak stejně zahodil, neb houby nesnáším.

Protože jsem až do této chvíle nikoho neměl tu čest zavraždit, nebyl jsem si tak docela jistý jak taková vražda probíhá. Bál jsem se, že můj útok nebude úspěšný a má maminka mne potrestá. Nerad jsem byl trestán. Avšak již příliš dlouho jsem uvažoval.

Když jsem znova pohlédl na matku, shledal jsem, že smrt byla rychlejší než já a můj ubohý nožík.

Život spackán, jediná láska mého života mrtva.

Obrátil jsem tedy zrezlou čepel proti sobě a utíkal za svou maminkou, tak jako vždycky.