Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNezáživný deníček (a dopis) plný touhy PRYYYYYYYYYČ
15. 01. 2008
3
15
3772
Autor
Milly
26.12.2007, 28.12.2007, 4.1.2007, 15.1.2007 sobě
Zelený...... sny
Ty pohádky, na který teď koukám.... Odehrávají se v lese.... a ve středověku- chtěla bych tam.... Ty jo, chtěla bych tam... A všechno by bylo určitě jednodušší- žádný starání se o pojistky a o byt.. a co s nim. Bylo by jednodušší někde pracovat, klidně bych někde ráda pracovala fyzicky- než sedět někde zavřená v kanceláři, cestovat MHD a kolem aut- v tom výfukovým smradu, anebo pracovat v supermarketu, kde věčně řvou nějaký rádia... a je tu spousta ošklivejch baráků, spousta hluku, spousta asfaltu a takovejch věcí............
Ty jo, chtěla bych pryč a nevím jak.
Závidím Ti, že šplháš na Špičák.
Ale musím to asi nějak udělat sama.
Napadalo mě to při tý pohádce, že Ti musim napsat. Řekla bych Ti: "Pomoz mi!!", ale nebylo by to asi dobrý..
Radši Ti nebudu volat... asi.....
***
Možná je na čase změnit jméno..
Když se mám představit, tak mý občanský mi nic moc neříká, to, kterým se představuju už asi 3 roky mě taky začíná štvát a nelíbí se mi moc bejt tak oslovována a jednat tak.
Možná bych nejradši utekla. Odešla někam pryč, někam do lesů.. listnatejch a sluníčko by svítilo, nebe bylo modrý, listy zelený, ptáci zpívali. Klidně bych něco dělala někde na vesnici, anebo venku, kde by nebyly žádný auta, žádnej smrad, hluk z nich.
Mohla bych bejt "havran", anebo něco jinýho. Nechce se mi zaklínat se do jednoho jména. Možná budu vítr- beztak jím jsem podle pár horoskopů- a to by se mi líbilo- jen tak lítat všude po kraji- všechno vidět, všude být a nic tak neprošvihnout. Sem tam pohladit někoho po tváři, rozcuchat vlasy, pohrát si s listama vysoko na stromech, učesat vodu.........., spustit se se Sluncem a v noci s Měsícem. Chtěla bych být Vítr...........
***
28.12.2007
Tygrovi je zle jak psovi- jestli si hned nelehne, tak se pozvrací.
Nemá teď na to přijímat vlčí partnerskou lásku.
Dneska vyved dost lidí z míry svým projeveným zájmem. Jeho z míry vyvádí silnější projev zájmu o jeho osobu.
Musí být v rovnováze, když dva utíkaj za sebou- čím víc je, tak tím déle a častěji mohou utíkat spolu (a tím méně pak utíká jeden před druhým.)
***
4.1.2007
Utíkat někam... volně... někam daleko.......
Byla jsem aspoň chvíli šťastná, aspoň chviličku, ale už mi to nestačí- pár objetí, masáž zad, slyšet, že jsem krásná, že mě někdo miluje- k čemu to je, když necítím- když to necítím já?? A trocha blízkosti s někým je krásná.., ale jsou to pokaždý jen chviličky, v tomhle nemůže bejt smysl života- ne, to mě natrvalo neudělá šťastnou- žádnej koncert, žádnej tanec, žádná hudba, procházka, držení se za ruce, a když už nemiluju. Už zas, asi nemůžu- nefunguje to vzájemně- měls pravdu, lásko moje poslední, lidi nemůžou bejt jen tak spolu, vždycky chce jeden z nich víc za chvíli, když je to silnější a příjemný- a pak to jde všecko šejdrem, do kopru.. a jenom vyjímečně je to na delší dobu, anebo i jen na okamžik to nejsilněší, vzájemný. Tohle nestačí. Ani příroda nestačí. Tak co ještě? Co ještě, kurva, dál??? Co s prací nevim, nevydržela jsem ještě v žádný dýl, nevim, jaký mám sny, snad ještě jít na středověkou bitvu, volnost a svoboda.. co chci, co vlastně chci.. asi jen se toulat všude.. po krajích.. a po lidech a pak se složit sama do pelíšku... Jenže to taky nefunguje věčně a štěstí jen na chviličku.
Nevim, asi musim pryč. Asi musim zdrhnout někam do ciziny, anebo před sebou, k sobě? Nevidim tu smysl života.
Jenom tak se toulat po lesích a po loukách, potkávat různý lidi a zvířata a bejt opravdu chvíli s nima, a pak jít zase dál..., a žít- mít pocit, že doopravdy, skutečně žiju- kdyby to tak šlo...
***
15.1.2007
Já už nechci!!!! Ale neumim to zastavit......... Píšu, že mi ulítává hlava.. a tříští se srdce..... a všechno furt stejný... dny se rozeznávaj podle toho, uplynulý, s kym jsem právě mluvila, s kym jsem si psala- to je všechno...... Hodně chci a nemám nic, zamrzla jsem na rozcestí, zdřevěněla- na tom rozcestí v lese, co mám jeho fotku už léta doma...... Kterou cestou se dát? Kterou cestou??????,. Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
Sedim tady a klábosim s těma, co jdou kolem.. Už mě to štípe, asi se sem přestěhovalo mraveniště a někdo mě kouše do zadku. Píšu o tom, mluvim pořád, ale vstát...... Furt sedim, sedim a píšu o tom- jako bych se z toho mohla takhle sebrat- zvednout- písmenka Tě nepostaví... jako podstavec- jako výtah- naskládat na sebe, abych byla v poloze stojmo, pak už by se mi spíš povedlo odejít- vykročit někudy........... NĚKAM
15 názorů
Snažím se si to nechat pro sebe, je to tak bezpečnější. :) Ale sem tam mi něco ulouzne, ještě na tom musím zapracovat.
Dobrá je ta odvaha zastavit se u prvoplánových emocí, nepodceňovat je, i když se v nich člověk cítí ztracenej. Většinou je z obav dusíme v zárodku a opisujeme z osvědčených šablon. Třeba právě ta upřímná úzkost se stane v budoucnu spolehlivým kompasem. Vypadá to jako panika z toho, že není vidět směr a cíl, jenomže ony tam jsou a my je zatím nevidíme a možná dokonce ani netušíme, jak nekomromisně směřujeme k těm nejlepším cílům *
Hm, možná to smažu- zajímalo by mě- za co ty tipy? Nevidím tam žádnou nějak víc originální myšlenku, nebo vyjádření.
Milly, nebul. Sem na tom mnohem, no daleko hůř; už si ani nevedu deník ve kterém by se panáčci předbíhali ... :)
Trvalé štěstí? Iluze, které snad nemůže věřit ani Sněhurka, jen Šmudla o ní občas podumá... Chtěla bys... Tak proč ne, můžeš cokoliv, ale dokud uvnitř bude jen prázdná nádoba, uslyšíš pouze dunění...
No, už sem jen přilípnout fotku z nudapláže a máš to odhalení komplet...
Snad Ti jednou pomůžu do středověku (aspoň na chvíli). Jsi o důvod víc, proč to dopsat.