já žiju

všem Honzům (máte krásný jméno) zejména pak třem, kterým je věnována tahle báseň.. prvnímu za minulost, druhému za přítomnost a třetímu za (doufejme) budoucnost..

Řeším hamletovskou otázku:
                  
                                                    Má umírat se?
A když - tak pro co...?

pro pravdu..?
pro nebe...?
pro lásku...?

Kdo řekne, co je správná cesta
a co je správné rozhodnutí?
v davu se ztratit, přitakat
anebo být zas jeden ze sta
co kaňku zatvrzele žlutí

a smrti říká svoje: "NE!"

chci žít, co na tom divného
a když musím, tak i bez tebe
a myslím do slova a písmene, co ryji tady v marné řádky
NE, nikdy nechci jiného
a BUDU věřit na pohádky!

                                                                                                 snad jednou, možná tě zazebe,
                                                                                                 tvé srdce vytesané z ledu
                                                                                                 bylo by rádo z kamene
doufám, že jednou od pohledu,
to srdce láskou roztaje,
já doufám, že to jednou svedu
a že si srdce vzpomene
                                                                                                 Však ve víc doufat nedovedu.

Oči dokořán - vidím líp.
Na tvoje zdraví hrdě piju
                                                                                                        se životem se snáze bij,
                                                                                                         doslova jako Bůh si žij


šťastný buď! jako nikdy dřív...






                                                                                                                                                                                                 a neboj se - já taky žiju...

---