Plavecká škola

Dívky a ženy mne milují. Tedy, dívky do čtyř a ženy nad osmdesát let – a ty většinou doživotně. Ty první mne přepadají většinou nepřipraveného, neschopného odporu a mají vzácnou tendenci okamžitě mne adoptovat. S touhle to bylo stejné.

„Co to děláš?“ píchla mi do ruky lopatkou plnou písku.

„Píšu pohádku“.

„A bude hezká?“

„No jasně.“

„A budeš mi ji říkat?“

„Když budeš hodná.“

„Já jsem hodná.“

„Nejsi  hodná, jsi myš a pícháš mne lopatkou.“

„Nejsem myš,“  nadurdila se.

„Jsi, viděl jsem tě, když jsi vylezla tady z té myší díry.“

Podívala se na mne váhavě, ale strčila do díry postupně oko, nos a prsty ( opravdu to byla obydlená myší díra, ale myš byla tolerantní).

„To není pravda, sem bych se nevešla!“

„Nehádej se se mnou, viděl jsem tě. A teď nastartuj a leť, myší princezno, musím pracovat.“

„Myší nelítají“ – smířila se s novou rolí.

„Lítají, tys nikdy neviděla myši lítat?“

„Ne.“

Takže obvyklá rozcvička pár metrů ve vodě, nejdřív za ruce, pak ruka a noha a letadlo lítá nahoru a dolů, občas škrtne o vodu a nakonec za nohy – to už je vřískot, až rybám naskakuje husí kůže.

„Kde máš mámu?“

„Tamhle“.

Z dálky nás snad pozoruje, přes tmavé brýle, ukrytá pod slunečníkem mladá žena.

„ Tak utíkej za mámou, řekni jí, že jsi myš a umíš lítat. Ahoj!“

Cupitá za ní a vzrušeně vypravuje. Z dálky vidím jen drobné matčino pokývnutí hlavou. Dávám se pomalu do psaní.

„Už jsi tu pohádku dopsal?“

„Ne, a nezlob, myšidlo malé a plav.“

„Neumím plavat a myši přeci vůbec neumí plavat.“

„Tak jdu plavat sám.“

Čeká trpělivě celou půlhodinu na kraji moře.

„Ty jsi ryba!“

„Nejsem, ryba má šupiny a ploutve a žábry a já mám ruce nohy a prsty, jsem člověk, akorát umím plavat.“

„Naučíš mne plavat, rybo?“

S pomocí šnorchlu, brýlí a Archimedova zákona přijala mořský živel za svůj. A postupným přechodem z pulce na žábu  a jak kapr lapá po vzduchu a velryba dělá gejzír za pár dní a za odlivu jsem ji mohl vzít k pár korálům na kraji laguny. Vypila hektolitry slané vody, když mi šnorchlem sdělovala každou rybu, každého kraba nebo sépii. Po každé expedici jsem ji, na vzdálenost pláže, odeslal k matce.

Ta za celou dobu jen nepatrně měnila polohu dokonalých křivek těla pod slunečníkem. Na rozdíl od dcery přijela dokonale opálená. Tvář za širokými černými brýlemi a pod slaměným kloboukem jsem neviděl.

Bylo mi jasné, že malou myší jsem vnímán jako zcela přirozený společník Měl jsem zadupat a odehnat ji, ale její bezmezná důvěřivost byla nakažlivá a svádivá.

„Tady pod tím pískem spí mořská panna.“

„Jak to víš?“

„Viděl jsem ji v noci, když šla spát.“

„A uvidím ji taky?“

„To by jsme ji museli vyhrabat“

A tak na hranici přílivu odklidíme společně kubík písku, aby se opravdu objevila spící panna, i s ocasem. Otrhala půl tropické zahrady, aby ji ozdobila květy a s nadšenou samozřejmostí přijímala do kyblíčku dary kolemjdoucích. Vydělala za odpoledne čtyři stovky. Hrdě objednala zmrzlinu pro oba a snědla pochopitelně obě porce.Výtvor viděli snad všichni na pláži, kromě matky.

Večer jsem ji nevídal. Před západem slunce doplaval jsem vždy za novými přáteli na katamarán, kotvící na okraji zátoky. Se dvěma mladými páry pekli jsme ryby, které jsme časně ráno s muži nalovili a pili lehké chardonay až do tmy, kdy jsem přeplaval přes lagunu do svého obydlí. Košili i kalhoty jsem nechával na lodi.

Až jednoho večera, kdy vynořoval jsem se jako ještěr z jezera a odkapával po chodníku do domku, uslyšel jsem klapání sandálků a vzápětí mne oběma rukama přitáhla k sobě.

„Už máš tu pohádku dopsanou?“

„Jo, už jo,“  řekl jsem neprozřetelně.

„Musíš mi ji vyprávět před spaním!“

„Musíš!“

Dost bezradně otočil jsem se k matce, která nás mezi tím došla. V noční polotmě neměla černé brýle ani klobouk. Ve světle lamp viděl jsem tvář s rysy antické sochy a podobnou přívětivostí. Žlutočerné hedvábí viselo na věšáku krásných klíčních kostí a ňader, jistě kojila velmi málo, pokud vůbec. Lehce pokrčila rameny, což dcera považovala za jasný souhlas a s násilím, adekvátním čtyřletému stvoření dovlekla mne do svého pokoje. Rychlost, s jakou vykonala doporučené hygienické úkony byla podezřelá. V minutě byla s plyšákem v posteli a žádala pohádku.

Matka zatím, bez jediného slova nalila z poloprázdné láhve whisky dva poháry.  V lednici měla další čtyři plné.

Nepřipraven, v mokrých plavkách jsem dával dohromady kompilaci českých, vylepšených exotickými princeznami a draky. S draky byla potíž. Okamžitě se probrala a bylo nutno přesně popsat kolik hlav měl, jak se která jmenovala, jestli se nervaly o princeznu navzájem – a spánek byl v čudu. Bylo nutno do pohádky zavzít několik koček, co pak měly koťata, která se pak učila lovit myši a pak byla hrozně unavená. To zabíralo, a když se mi posléze podařilo zaměnit svou ruku za plyšáka, už hluboce oddechovala.

Milovali jsme se v koupelně. Z nepochopitelných, leč praktických důvodů bylo zde lehátko. S narůstající četností a hlasitostí vzdechů se její tvář měnila a blížila se šťastné a veselé podobě dcery, i s její důvěřivostí.

Druhý den ráno, hlasitým smíchem povzbuzována dítětem, začala se učit plavat. Viděl jsem je, obě rozesmáté, z paluby bárky, která mne vezla na letiště. Malé i velké ruce nad hlavou mi mávaly. Pokývnul jsem hlavou a lehce, nad sebou, pokrčil rameny.