Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLodička
Autor
sslunce
Po nebi lodička pluje, plachty stažené, ničeho nelituje, koráb co míjí nevšímá, horečku hlavy nevnímá, dostala se do nebe, je z toho celá bez sebe, dej jí přírodo ještě plachtu, dostaneš za to novou jachtu, tu hvězda vyhaslá, plamínek z očí zmizel, zprávy v rádiu věhlasná, smutná,
však nevidět svízel, oči nahoru, nadechnout víru pod vodu, vydechnout pech, zastavit dech, ještě, ještě, ještě…Po nebi lodička pluje, vítr do přídě tiše duje, přemítá v rozmaru, v měsíčním oparu, že snad k ní jeden z nás nedopluje, slupka se otírá o starý nátěr, podpírat zbytky ubohých pápěr, zavolat vodníka, utopit nohy, otevřít svý dvířka, napatlat schody,vyřvat se do větru, pohonem lidským, uhnat si ischias podepřít svinským, nadechnout okluzní pel, vytřískat nechutnost těl, možná, možná, možná, ta
k bys to chtěl, jednou, jednou, jednou…Po nebi lodička pluje, není tak maličká, není tak malá, po okraj lavoru, voda jí sahá,
Pluje, si pluje, kovář jí podkovy kuje, maluje, píše s ní verše, kotva se vysmýkla, zastávka dře se, jen jedna, nestojí na kraji vědma, trojspřeží projelo, stopu se nehne, zachránil malinký jehně, blednou i záclonky pod velkým činem, na stole, pod židlí chvástat se vínem, velká to odplata, malinká msta, takových lodiček můžeš mít sta, nikdy, nikdy, nikdy…
Jediná lodička po nebi pluje, jediná lodička pluje a pluje, jediný kdo neví, kdo neví kdo je, jediná lodička, po nebi plout nemůže, zákony světské nikdy nepřemůže…