Co je to zamilovat se...

...pro většinu z vás asi moc dlouhý...ale kratší to neumím... ...

Co je to zamilovat se…?

 

Co je to zamilovat se…?

    To už je dávno…

        …to co kolem se událo,

              to by ani za řeč nestálo.

 

Láska, to je jen pro básníky slovo,

     aby měli o čem psát,

           ale ta skutečná,

              ta není…

         …je jen vysněná…

 

Pozorujíce kolem puberťáky,

   co vznášet se chtějí,

       létat až nad mraky

     a pozorujíce ta opeřená stvoření,

          na jejich křidélkách,

       se snad chtějí vznášet

            a myslíc si, že v tu chvíli…

                              …jim patří svět…

                                    …ten co sahá až do nebes…

 

Život je však krutý,

    nemazlí se s námi, ani s nimi

        a vůbec nástrahami všemi,

       uvedl nás v přesvědčení,

     že láska neexistuje,

  že není…

 

...jen rozumem se řídit máme,

       když už civilizací,

   se protloukáme…

 

Bylo tomu po mnoho let,

         člověk nahrazoval

               a všelijak to ved…

 

           …najednou…

       …jak slunce z černých mraků,

     po dlouhém čase,

   nedoufaje v jedinou změnu,

 vysvitlo zpoza,

     rozzářilo něčí dny

        proměnilo z chmurných, běžných,

             s neskutečně krásnými…

 

…a bytosti dříve smutnými co byli,

          dnes utápí se v neskutečných vášních,

ve svých prožitcích

a z každé minuty či chvíle,

   co strávili spolu,

         ač v objetí,

            či v jiné situaci,

       jen když jsou si nablízku,

     či cítí přítomnost té druhé duše,  

   spojující je byť jen myšlenkou

                                 a jen doufaje,

                                        že tak zůstanou…

 

Prožili si každý své,

       mnohdy i dost trpké,

                 snad zkušenosti

a protřelost životem,

      jenž každý si musel projít po svém,

                    osudem snad, naplánovaném,

 

neulehčil jim nikdo kolem,

        prokousat se museli každý sám,

     a se svým rozumem a citem,

   jindy lépe, jindy hůř

  a co nyní už…

 

Sice po dlouhých letech,

      ale našli jeden druhého

             a zjistili,

                   že mají až moc společného,

             až je to k neuvěření,

         jaký čas se míjeli…

 

a okolí jen závidí a nechápe,

                                 odsuzuje je,

                    že to není možné snad,

         však kdo by jim to měl přát…?

 

        To co se mezi nimi děje,

      to k pochopení není

    a pro většinu ani k vysvětlení

  a proč by se měli snažit,

by, pochopil je svět,

není o mnohém třeba vyprávět…

 

…však není čemu rozumět,

         jim stačí, když mají jeden druhého

a na problémy vnějšího světa jsou teď dva

      a vše je jednodušší,

            podpora jim chyběla oběma

 

  a teď když jsou na to dva,

       tak už teď jsou poloviční

a jednodušší,

       ale málo kdo to pochopí a tuší,

 

že mají spřízněnou duši

                              a navíc,

              zamilovaní jsou až po uši

                  a prožívají to co nikdy,

                         nestarají se kdo, a jak bydlí

 

                  stačí, když jsou spolu v objetí,

              když cítí svá těla jako jedno jen

          a propletena usínajíc,

      neděsí se dalšího rána,

 

  nebojíc se co je čeká

teď jsou spolu a je jim nádherně,

        vědí, že není to jen tak jednoduché,

             ale milují se a moc

                 a chtějí žít, jeden pro druhého

 

a najednou si života užívat chtějí,

       nejen přežívat

           a plnit co se musí,

                      mít radost žít

 

 a podělit se,

            rozdávat nejbližším

                to je teď jejich sen a cíl,

           by ti, co chtějí to s nimi prožívat,

       mohli jim dát to, co umí

 

   a ostatními,

       ať se závistí udusí,

             i když třeba jim to dojde…

….možná po čase,

       ale každý se musí potýkat s tím, co musí

               ale nejkrásnější je

             když jsou na to dva…

 

…dva co prožívají každou hodinu, minutu

a nemůžou se dočkat,

     kdy spočinou v náručí jeden druhému,

           kdy obejmou se a jejich ústa se střetnou

                    a ucítí navzájem svůj horký dech,

                        v nekonečných polibcích,

                            s přivírajícími víčky,

                                  s kmitajícími se závojíčky řas,

                              si jako by oddechnou na chvíli

                          a ubezpečí se

                        třesoucími se dychtícími těly…

…jak jinak…ano…

      …pořád je to ono…

             jak by mohlo jinak být…

      …takhle by to chtěli navždycky…

     a není nad to…

            …se o tom krásně ubezpečit…

                                               a oběma je zas líp….

 

 

 

 

 

 

---