..tři kategorie

.
.
.
Bundu přehodil přes opěradlo židle a posadil se na ni. Objednal si višňový čaj; čaje si poslední dobou velice oblíbil. Vytáhl krabičku, z ní jednu cigaretu. Připálil si. Žhnoucí konec si pomalu razil cestu k filtru a popel končil v popelníku. Restaurace se začala plnit lidmi. Bylo něco po jedenácté dopoledne, čas oběda. Chvíle pro pracanty, studenty a bludné duše, co se přišly jen tak na skok ohřát.

Chodívá tsm každé dopoledne a ve stejnou hodinu. Číšník ve staromódním fraku se ním občas prohodí pár slov nebo, což se stává málokdy, pár vět. Na kus papíru číšník načmárá objednávku, i když po těch dlouhých stereotypních týdnech zůstává stále nezměněna. Višnový čaj. Pokaždé mu donese čaj ve sklenici a k tomu dva cukry. Citrónku nenosí.

Zapálí si druhou cigaretu.

Pracanti už do sebe ládují knedlíky, vepřové se zelím, prohazují slova hodna jejich generaci, na která by byl i dlaždič patřičně pyšný. Pohazují rukama kolem sebe a do všech možných směrů a přitom jim od vidliček odlétávají kusy jídla.

Studenti obsadili rohovou sedačku se znatelně nižším osvětlením. I stůl se od ostatních lišil. Tolik vyrytých značek, co měl, neměly dohromady všechny ostatní stoly. Takový kapesní dřevěný zápisník. Sedí si vyvalení, kouří jednu cigaretu za druhou - já vím, nemám co říkat, má spotřeba se podobá spalovně, ale, kruci!, jsou mladí, ne?- sedí tam a kouří a přitom pijí pivo. Dnešní generace si oblíbila dvanáctku. Z důvodu, že rychleji opíjí a že Plzeň je vlastně světová značka. Nad věkem se raději pozastavoval. Ještě by si vzpomněl, kdy se poprvé opil on. Vzpomenout si nechtěl.

Sem tam vzduch provoní aroma marihuany a všichni najednou zbystří. Ticho byste mohli krájet. Oči zapátrají v zorném výhledu a... napětí opadá. Vše je v normálu a studenti se smějí.

Dopil čaj. Pod hrníček položil dvacku, vzal si bundu a odešel. Muž ze třetí kategorie.
.
.
.