Já jsem vám slíbil povídku o tom, jak chodím na houby, ale nejdřív se vám musím zeptat

jestli nevíte, jak mám udělat to, jak mám v jméně to mušství. Ona je to chyba a já nevím, jak to změnit. Je to docela ostuda, to je skoro jako kdybych se někam podepsal jako Lubož.
    Tak a teď vám povím, jak chodím na houbi. Na houbi se musí chodt hodně brzo ráno, nejlépe, když v noci pršelo. Jdu vždycky s Láďou a košíkem. Láďa má teda taky košík. Důležité je se náležitě obléknout. Do lesa se nejlíp hodí: Gumáky (na nohy), tepláky, svetr, větrovka (když je zima), čepice (proti zimě a klíšťatům jak padají ze stromů do vlasů ). Kromě košíku je taky zavhodno vzít si s sebou nůž. ( Zavírací, abyste se o něj neporanili, až ho budete mít v kapse. )
    My chodíme na takový naše tajný místo kus od mojeho srubu, tam rostou křemeňáci, ale nenapíšu vám, kde to přesně je, abyste nám to tam nevybrali. Houby vždycky odřízneme, ale tak, aby spodek zůstal, z toho pak zanedlouho vyroste nová houba. Pak to očistíme nožíkem a odneseme domů.
Doma houbi musíme očistit ještě líp, rozkrájet a pak se s nima dají dělat různá kuchařská kouzla! Třeba: Smaženice, řísky, do kysela je to taky dobrý. a tak. Nejrači mám smaženici. Láďa taky.
    Teď když je ale zima, tak houbi nerostou. Jen Václavky na pařezech. Ty ale nejsou moc dobrý a tak na ně nechodíme. A navíc Láďa je teď marod, tak by to ani nemělo cenu, ještě by si uhnal zápal plic! Já si ho jednou v lese uhnal.
Dneska k Láďovi půjdu na návštěvu a budeme trhat zub. Teda jako jeho. Má kaz a bojí se doktora.
Tak to už by pro dnešek stačilo. Doufám, že se vám povídka líbila!
Ahoj
Váš Luboš!

---