Předsvatební inventúra (Marianovi a Renatě)

Venku svítá

a ve mně svitlo,

že je mi zima

po tvých dotecích  -

ne po nich,

ale před nimi

Má malá viola la la

napnula plachty k tobě   (v prvním pádě )

rozpustila struny v šíji

a šílí -

šíří volá lá ní,

že žár tvých vlasů hřeje,

až nacházím v něm oheň,

že jsi jako malé mávnutí velkých křídel -

má malá bílá hlubino

Špehýrkou do pekla

ukážu si v tobě na štěstí,

že jsi,

že dýcháš,

když

zavírám okno za dnešním dnem

a prostírám vlasy na polštář,

jen ty posnídáš

z mých zásob tajemství.

                                                     ( zavřeno do  osvatebnění)