Ještě jsem vám neříkal, že jsem velký kutil.

    Už je to tak. Mám zlaté české ručičky. Mám za domem dílnu a v ní: kladívka, šroubováky, vrtačku, pilku čepovku, dláta, pilníky, nůžky na železo, šroubováky (tři z nich jsou křížové ), ale i takové nástroje, jaké už se mezi lidmi příliš neznají: Nebozez, důlčík, lupénkovou pilku, průbojník, macka.  A tak. Svářečku nemám, ale tu mi občas zapůjčí můj nejlepší kamarád Láďa.
    A co vlastně dělám? Inu, všechno možného. Nedávno jsem ukutil sousedovi Strnádkovi kšandy, když šel na tancovačku. Přišel za mnou a povídá: Luboši, já jdu na tancovačku a přetrhly se mi šle. Nemohl bys pro mě udělat nějakou náhradu?
A já na to: Ale to víš že jo, Kájo!
Vzal jsem v dílně starou duši od kola, vymáchal ji v potoku a pak houbařským nožíkem podélně rozříznul a přepůlil, pak ty gumové kruhy překřížil, uprostřed spojil nýtkem a na jejich konce přilepil krokosvorky ze skládky, aby se to dalo připnout ke kalhotům. Kája měl z vinálezu radost. Děkoval mi a dal mi sklenici okurek a dvě kraličí kůže! Pak šel na tancovačku (on je chudák starý mládenec a taky k sobě hledá nějakou pani ) . Všem říkal, ať se podívají na jeho nové šle, že je má z tuzexu a všichni mu věřili a vyhrál v tombole kostku másla.
    No ale pak se to pokazilo. Jak byly ty kšandy napjaté, tak mu jedna při tancování povolila a šlehla jako bič a tou krokosvorkou přímo jednu pani přes zadek. Byla z toho mela. Všichni chlapi se poprali. Ještě že jsem tam nebyl! Navíc mu ty kšandy udělaly na košili černé prouhy. To proto, že byly z pneumatiky. Já mu totiž zapomněl říct, že si k tomu má vzít černou pořební košili, jak si koupil, když mu umřela sestra v Podolí.
    Ale kutím i jiné věci! Láďovi, mému nejlepšímu kamarádovi jsem k trakaři přidělal brzdu na přední kolo a zvonek a zrcátko, aby s tím mohl na silnici. Taky jsem mu ze starého fénu ze skládky udělal topení do králičárny. No ale z toho pak byl oheň. Ještě že tam nebyly žádní králíci. On si tam  dával jen seno. On už na králíky nestačí. Ten fén to seno měl sušit. Ale nesušil. Naštěstí se Láďa nevydrží zlobit dlouho.
 Vždycky říká: Já si tě moc cením, Luboši, ale už nevynalézej, ano?
A já mu vždycky odpovídám: Neboj se, už nebudu.
A pak jdu domů a stejně něco tajně vynaleznu. Jako třeba dneska. Ze starého mixéru jsem si vyrobil motor ke kolu, abych nemusel tak moc šlapat do kopce, až zase pojedu prodat láhve. Nevím ale, jestli se mi k tomu podaří sehnat dostatečně dlouhou elektrickou šňůru. Měla by být asi tak dvě stě metrů dlouhá. Kdyžtak spojím spoustu prodlužovacích šňůr. A to mi připomíná, že se musím jít podívat na smeťák, jestli tam zase něco nepřivezli!
Tak se mějte krásně!
A ať se vám moje dnešní povídka líbí!
Váš Luboš Kemrň!

---