XII

Nakonec mě pohladíš po vlasech a na vše zapomenu když do vlasů pomalu mi začne kapat déšť a vlaštovky nad námi už nejsou

Po dlouhé době
držel jsem v rukou staré fotografie
A ty jsi někde mezitím smutná -
zapomněli jsme na situace
na humor
a na první kroky básníka po sněhu kdy se každým stává
stmívá u jizery vykrmené až po pás

pak se ponoříme do vody. A za tvými prsy uzavře
se den a nebo mlha nad kterou kdekdo se svojí loďkou pádluje -
stud
je neoficiální touha
Koukal jsem na tebe skrz kameru
kterou jsem si postavil z prstů
kouřil a nad náma přelétávaly vlaštovky
"Bude pršet" a začal jsem se zvedat k odchodu

Pak se ponoříme do vody. Když ti pod sukni
vál vítr
v rukou si ždímala mokré kalhotky
tohle je dnešek - měla si radost
a zitrá zase až budeme se dotýkat
kam dotýká se vítr
Možná vzpomenem si na vlaštovky
které přinesly nám déšť
a místy vřelé pochopení

Protože soucit není bez příčiny
a soucit není
a soucitem si nepohrdnem v opovržení
víš soucit ten nám leckdy - chybí

---