Blondýnka z tabáku

Blondýnko z tabáku

na rohu ulice

ve stěnách z časáků

tváříš se velice,

 velice nešťastně,

čelo máš vrásčité.

Přemýšlím, proč vlastně

podléhám jsem zrovna Té.

Nad články tajíš dech,

jak mrznou Ardény,

no a já na schodech

mrznu též od stěny.

Ref.:

Chtěl bych být denním tiskem

a výtisk za výtiskem

procházet tvojí dlaní den co den.

Chtěl bych být samohláskou,

souvětím, samou láskou

duhovkou modrých očí polapen.

Chtěl bych být drobnou mincí,

důchodcem v bílém límci,

co jsou ti teď tak blízko

a já nic.

Bojím se, že když vstanu,

víc než tisk nedostanu,

ač bych se k tobě tisknul

stále víc.

Zítra až budeš číst

ze stránek denníků

obrátíš možná list

a spatříš rubriku,

 kde on prý hledá ji

a ona zas jeho,

oba se hledají

ač stojí před sebou.

Možná pak pochopíš,

proč tady sedávám,

snad někdy zavřeš spíš a přijdeš ke mně blíž,

moc tomu nedávám.

Ref.:

Psal jsem všem dívkám z trafik

i v National geographic

ať kouknou před svůj stánek,

že tam jsem.

A když ne, že jsem jinde,

možná to jednou vyjde,

spatříš mě jak jsem z tebe

okouzlen.

Tak, jak ty z novin listů,

z textů všech publicistů,

žalem se denně trápíš,

tak já též.

Trápím se láskou k tobě,

z hospod už voní oběd,

navzdor všem horoskopům

nepřijdeš.