Jeden večer, spousta myšlenek

PRAVÁ LÁSKA

Jak toužíme po tom, někomu bezvýhradně patřit. Na toto mystikové trochu zapomněli. Když žár lásky spaluje stejně jako žár očištění.

Je to ideál stejně jako spása. Nemluvím o zamilovanosti a kritériích, které daná osoba musí splňovat. Mluvím o citu stejně čistém, jako když se ženě narodí dítě. O citu stejně křišťálově čistém a osvěžujícím jako voda z horského pramene.

Tak co páni duchovní cesty?

Co vy na to? Kam to zařadíte?

Nebo řeknete – očistěte se od toho?

Nevěřím, že jste toto během své cesty cítili.

Ani já to necítím. Ale samotná představa je naplňující.

ZPYTOVÁNÍ 1

Z čeho mám strach?

Asi z ničeho. Přijde mi, že se sířím s čímkoliv. Nebo ani ne smířím. Že přijmu vše, co přijde.

Možná nemám ráda rozhodnutí…

O HNACÍ SÍLE ŽIVOTA VĚTŠINY 1

Co je motivací lidí. Neříkejte mi, že většina tady kolem je hnaná vyšší životní úrovní. Vždyť to se nedá vydržet dlouho. Možná, že ti starší si prošli depresí s konečnou myšlenkou smíření ve smyslu, že lepší už to nebude. A to je smutné. I v případě, že existuje dovětek „vždyť mohlo být hůř“. Nechce se mi tomu celému věřit. Asi by stálo za to udělat si průzkum :-) Filozofie… To by také nebyla špatná studia…

O DĚTECH 1

Zajímavé… Malá dívenka, co píše levou rukou, ale zrcadlově. Nikdy jsem o tom neslyšela. Že by minulý život a arabské jazyky? Odpověď je jen její. Ale je to zajímavé. Jen ať jí to neberou. Nechte prosím děti dýchat. Všichni to potřebujeme

Vrátím se teď ke Kice. Jsem ráda, že si žije tak, jak chce. Jako by bylo najednou dětství svázáno pravidly školních osnov. Pravidly společnosti. Bez pravidel by sice byla narchie, ale přijde mi, že zlo by se nedělo. Nechte lidi dělat, co chtějí, a oni nebudou ubližovat druhým.

Zvláštní je, že to, o čem píše de Mello není jen současný stav. To trvá už od pravěku. Tak co je přirozenost? A je přirozenost cíl? Nebo je cílem vývoje spása?

ÚRYVEK Z ROZHOVORU SE ZDEŇKEM SVĚRÁKEM

Písničky Svěráka a Uhlíře – dvě hesla

-         děti to baví a dospělí to vydrží

-         prostota bez snahy být nový a nečekaný

O HNACÍ SÍLE ŽIVOTA VĚTŠINY 2

Možná, že hnací síla těch lidí je uživat si života, který má být lepší a lepší.

Zajímavé. Přitom mi to přijde stále stejné. I jídlo v nejlepší restauraci se přejí. Přestože střídáte restaurace. I tak je to asi o tom dát si vždy další dávku drogy zvané nové dobré zážitky.

Možná proto vznikly firmy, které za značně vysoký obnos organizují vzrušení jako únos, přepadení a podobně. Proto vyznavači adrenalinových sportů si stále posouvají svou osobní laťku šílenosti a tím zároveň vzrušení. Ale ten posun je vždy stejný jako když poprvé seskočíte z dvoumetrové zdi.

ZPYTOVÁNÍ 2

A přesto nesedím doma. Sedím v kavárně plné lidí, se sklenkou vína před sebou a cigaretami po boku.

Auto a výminek. Chceš?

Preferovala bych. Když nebude, nevadí. Ne, že se s tím smířím, ale nevadí.

Asi pro dost lidí nepochopitelné.

ZBYTEČNĚ POPSANÝ PAPÍR

Snad není nic horšího, než psát, protože člověk by se ničím jiným neuživil. Stejně jako byl nezáživný fejeton v tom časopise. Autor pouze vypsal vlastní pocity. Pro ostatní nic neříkající. Možná by ty věty byly účelné v diskuzi, ale ne jako fejeton v odborném časopise.

Ale zlost tam není.

Zlost na autora, že to napsal,

Zlost na časopis, že to otiskl,

Zlost na sebe, že jsem to četla.

Prosta zlosti.

O samotě určitě. To mi to jde…

ZPYTOVÁNÍ 3

Tak co? Půjdeš studovat?

A proč?

A proč ne? :-)

O DĚTECH 2

Je krásné dát život. Děti jsou radost.

Jak už jsem jednou psala, připomínají nám krásu a rozmanitost světa.

POUČKA

Já jsem ty a ty jsi já.

Kdy už to konečně nezapomenu…

ZPYTOVÁNÍ 4

Kdo jsi? Já a mě. Mě pije víno, já uvažuje a píše. A obojí není ani šťastné, ani nešťastné. I když mě začíná být zádumčivé a možná trochu opilé…

O HUDBĚ

Jak moc nás ovlivňuje hudba? V obchodech s oblečením hraje rychlá a rytmická. To aby lidi neztráceli drive. Musíš mít přece nové věci, musíš být schik, abys něčeho dosáhla.

Blbost.

O PENĚZÍCH A ZODPOVĚDNOSTI

Kdysi jsem přemýšlela, co těm lidem nabídnout, co by koupili. Hromadění peněz a věcí… Není mi z toho dobře. Každopádně tyhle myšlenky už jsou pryč. Jestli ostatní potřebují věci, já nepotřebuji jejich peníze. A zatím si ten luxus můžu dovolit.

Nebojím se snad, že by mě rodina strhla zpět do osidel tohoto světa?

MÁMĚ

Jsi, jaká jsi. A já jsme, jaká jsem. Tomu se říká láska. Bez soudů. Prostě jen tak. Přes všechno, co se stalo i nestalo. A tomu se také říká věčnost. Protože nic z budoucnosti ani z minulosti na to nemá vliv. Je to ctnostný cit? Kdo ví. Nedávejme mu nálepky. Užívejme si, že tu je.

Neužívej slova, jsou to škatulky. Použij srdce. Nepotřebuji poplácat po zádech a nepotřebuji poklony. Protože to, co chceš popsat, vidíš jenom ty. Je to jen tvé. Tak se tím kochej a užívej si to. Přeze všechno jsme dvě a naše pouto je jen smyšlené. Nejde ho zapečetit, chytit a už nepustit. Ale teď už vlastně zase mluvím o lásce.

Chtělo se mi napsat „mé mámě“. Ale nejsi moje. Jsi svá, patříš sobě, nikomu se nedávej. A takhle celou tě miluji. Nepoutám, pouze miluji. A až i ostatní uvidí ten rozdíl, nebude je to tak bolet.

A zatím mysli na sebe, jak hluboká je tvá voda, a věř, že z mělké pláže by se propast jako já nenarodila.

Tak jdi a dělej co chceš. Máš mé požehnání, ať to bude cokoliv.

Protože mě nemůžeš zklamat.

O BARVÁCH ŽIVOTA

Byla jednou jedna princezna…

Ach jak rádi žijeme v pohádkách! Ve filmech, seriálech, knihách. A kdy budeme žít skutečnost? Není černá, ani šedá. Je barevná s převládajícími světlými barvami. Tak se do toho pusťme – růžová, žlutá, tyrkysová,… To vše se skrývá ve všednosti, když na ni pohlédneme z jiného úhlu, jinýma očima.

Nemluvím o brýlích, ať už od naivity nebo nějakého učení. Když vše naplno procítíte, všude je alespoň záblesk jasné barvy. A nemusíte na to chodit celí v černém nebo vzývat bůhví koho. Stačí otevřít oči. Otevřít srdce a pochopíte, co tím chci říct.

Už se díváte? Že vaše žlutá není jako ta moje žlutá? Co na tom sejde. Pro vás je ta vaše určitě hezčí.

Tak vítejte ve svém světě! To jste vy.

Líbí? :-)

DOSLOV

A směji se sobě samé.

A je to úleva.

Tak jaký byl váš večer se mnou? (Když už jsem se rozhodla, že to celé přepíši na Písmáka.)

Vím, že předchozí řádky byly určené mě a v určitých partiích dávají smysl pouze mě. Vám je předkládám jako sondu do jedné duše. Abyste věděli, že všichni jsme zvláštní, všichni jsme jedineční.

A chtělo by se napsat „Mám vás všechny ráda!“ (proboha jaké klišé…).

A přesto – Mám vás ráda a přeji vám dobrou noc!