Přesto

..pres vsechny zoubky casu som neodolal pokuseniu ..mam rad taketo malicke velke riadky;)

hm, tajuplná, pěkná

je to takové snivé, *t*

hvězdy se zpravidla vzdalují - vesmír se rozpíná řítí se na nás ale jejich minulost - od osmi minut(Slunce) po miliardy let zpět přesto je to dobrý *)

Milý Jeňo, tvá báseň o stropu je zdařilá, jen tak dál!

Je to první a jediná báseň od Jinovaty, u které si přijdu, že alespoň trochu rozumím. (Líbí se mi diskuze Norsko1 vs. Jinovata, protože příspěvkům v diskuzi rozumím víc. Jeho metafory vůbec nechápu a jsem z toho zoufalý. Jaký je lék na nemoc, kdy všechno potřebuju vysvětlit? ) Každopádně chci najít negativum: Vyznívá trochu lživě - implikuje pocit, že nějaký konkrétní počet se může pohybovat směrem ke tváři. Ve skutečnosti však není ani jisté jestli se vůbec nějaká někde řítí.. už vůbec není jisté jakým směrem a jisté je, že kdyby setrvala ve své trajektorii, tvář určitě mine. Mine, stejně jako všechny myšlenky všech lidí světa... Někde tady se řítí, ale vždy nás minou -nejsou naše. Podobně jako naše vlastní myšlenky- nevím kolik se jich z hloubi podvědomí řítí do vědomé mysli... Já bych napsal: Nechce se mi spát, tak čumím do stropu. Astronomie stropu je docela zvláštní. Astronomie vůbec je hutná věda.

hluboká...

.......mne nevzal tenhle text, zel, a vubec ne : nesdilim nadseni ostatnich...snad proto, ze pripada mi tise, ale vtirave pateticky : treba.

přeháníš

To píšeš samé takovéto básničky? jiné téma tě nezajímá? O tom pochybuji a hledat dílo, které by mému nějak odpovídalo mezi jinými nehodlám. Tys přišel s tím, že máš "taková" díla. Ale vypadá to, že asi žádná "taková" nemáš a jen tak útočíš. Téměř všechny tvé komentáře k mým dílům jsou pohrdavě shazovačné, ovšem bez jediného konkrétního argumentu či kritického postřehu. Pamatuju si, že jsem pár tvých věcí procházel, nejsou špatné, nechápu tedy, proč tě tak žere můj úspěch u některých čtenářů. Jiný důvod tvého popuzení, než závistivou snahu "ponížit přeceňované" nevidím, nikdy jsem s tebou totiž nekomunikoval. Rá bych, abys příště svou tupou zášť povýšil alespoň na snahu popsat, co konkrétně na mých básních je tak nedobré. že se ti nelíbí jsem si už všiml.

vyber si

Norsko1: Například kterou? Rád se na ni podívám.

takových jsem napsal mraky. A lepších

*

Zde. Na můj vkus konec moc brzy, tedy - to zde. - mám pocit, že by to mělo-mohlo pokračovat... Takové vyhnutí se nepřicházejícím myšlenkám... ? ale jinak Super! *

Zaujala mě a donutila k přemýšleni. Díky ti za ni. Tip.

Zaujala mě a donutila k přemýšleni. Díky ti za ni. Tip.

zajímavý rým

Papouchu - není to ta 2007 TU24 ? Jino vato - fajn kraťas *

přebytečná tečka na konci .. pro mě spíše Miniatura .. ale není to špatné T.

Líbí se mi obsahem, kritickým postřehem, který vyjadřuje to, co všichni nejspíše víme, ale máme potřebu nevěřit, neboť naděje je silnější. V tomto je přesah. Jinou stránkou je vyjádření zejména ve druhé části, kdy lakonické, byť obsažné "zde" na konci posiluje spíše filosofickou než poetickou fasádu a pro mne vyznívá i zvukově nekompromisně. tip

*

je vidět kometa večer skoro v nadhlavníku takový mlhavý obláček vpravo nad ramenem Oriona když na ni koukám, taky nevím, jestli se řítí na mě, nebo... tak se na ni taky mrkněte, dokud nejsou mraky (z prostředka Prahy ale vidět néni, to né, nene.. :-)

Vlastně idilka.

nečekal bych od tebe i když konec bych už čekal od tebe

MOC

...viz Fouky....no jo, snit, to my zemsky umime...to jo....***

Dává čtenáři prostor k nejrůznější interpretaci. (Například: I pohled na hvězdy, i snění je "zde". Proč mu odolávat?)*

Když se podíváš na mého tichotama na totemu, najdeš víc kousků, taky víc klopýtání a všeho. Tady jsem všechno svého času promazal. Díky moc za postřehy, je to smutné, ale už pěkných pár let mi nikdo nenapsal k dílu víc, než ty teď. Jinakje pravda, že se většinou ostýchám dát do básní ego a ponechám jen mřížku, kterou na sebe v básni nepřiložím - o mě vypovídá jen to, že jsem ji vytvořil. Je to na jednu stranu kvůli vkusu, který mi u většiny pokusů přiložit mřížku na sebe signalizuje, že to je hrozný a na druhou stranu je v tom pokora, která mi velí zůstat pozorovatelem a neznásilňovat to o čem jen vímm, že to je, ale nevím jaké to je, nebo to přinejmenším neví moje slova. I mě je to málo, trochu se tím autorsky trápím a jsem šťastný kdykoli dovedu napsat něco víc než mřížku. Často to ale nebývá. Proto jsem si našel zalíbení v osobním vyjádření skrze to, jaký mají ty mřížky styl. To, že jsem je napsal já, o mě něco málo vypovídá. Ale když jich napíšu hodně, vypoví to, doufám mnohem víc. Ne, že by to nahradilo pocit z obsahové básně, do které jsem se vložil otevřeně, ale snad to může vést alespoň k tomu, že ty básničky budou větším přínosem pro čtenáře. Ovšem uznávám, že tady na písmáku nemám skoro nic. Ještě jednou dík.

pořád nemůžu pochopit, proč ty poslední dva řádky :-( .. začátek se mi líbí a na zbytku se vždycky zarazím (četla jsem tu básničku už asi třikrát a vždycky jsem uvažovala, jestli ti k tomu mám něco napsat nebo ne)

*

hodně prostoru v posledním slůvku*