Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽivot nestojí za nic (120 slov, 690 znaků)
24. 01. 2008
12
21
3277
Autor
Barman
„Život nestojí za nic, když mě nemiluje,“ říkal si pro sebe mladík a zadíval se do propasti Splněných přání. Byla tak hluboká, že když plivnul, chrchlík po chvíli zmizel z dohledu a až za hodnou chvíli bylo slyšet slabounké plesknutí.
„Určitě mě přestala milovat onehdá na diskotéce, když jsem již neměl peněz a nemohl jí koupit drink. A pak Franta Koudelka, ten zpropadený syn řezníkův… ach. Bez ní pro mě život nemá smysl.“ Zadíval se do propasti a začal plakat. Potom se přehoupl přes zábradlí a hlubina zavolala: „Jen pojď, vyser se na ten zkurvenej život!“ A pak se zábradlí pustil. Jeho tělo se odráželo od skály, a když dopadlo na dno, vycvaklo se z lana a počalo sbírat mince.21 názorů
Mne tak sebralo, že jsem musel zavřít oči, nedočítaje poslední řádek. Až budu v kondici, tak mi šetrně pošeptej jak to dopadlo ... :)
Tlama Držkovičová
26. 01. 2008
Jo no, jasně, skeč. Jen jsem chtěl říct, že podobný trik se často uživá s kamerou. Si vpomínám na Bartona Finka, kdy si hlavní hrdina spisovatel sedne před psací stroj. Začne hrát stupňovaná hudba, kamera jede do detailu na založený list papíru a začnou práskat písmena. V tom se kamera oddálí: úplně jiná místnost, za psacím strojem sekretářka, která něco přepisuje, zatímco hrdina se trýzní tím, že nic nenapsal :)
Ale film by to byl asi strašně nudnej, možná skeč:) Dík, mám radost, že se líbí
děkuji, děkuji všem. Honzyku, k navození tragické atmosféry je to upozornění si myslím vhodné:) Já mám smrkací místo v Amélii z tej pařížskej čtvrti, to mě vždycky dostane.
no jo.. čekal jsem lacinou miniaturu.. myslel jsem na tragický konec, ale pointa překvapila moc..*
...hehe, cechacek se nezapre...
ale priste si, laskave, nedelej prdel s tema kapesnikama: ja jsem se rozbrecel v kine na "Schindlerove seznamu", a nejaky volove z prvni rady na mne dozadu volali: drz hubu vole, coz mne primnelo az ke stkani, baba uvadecka na mne svitila baterkou, a ja tafhal kapesnik a smrkal...jojo, to byly casy, kdy si sclovek v Lucerne este pekne pobrecel..)))
''**