Monology 2

Originálnější název mě nenapadl, tentokrát spíše retrospektiva.

  První

Jako malá holka

jsem se bála klauna,

sedával na polici přesně naproti

mé posteli

a tvářil se poťouchle.

Ne

nemám to slovo

ráda.

Občas ho však potkávám.

 

Druhá

Zatleskali mi a já se div nepropadla

překvapením

sklopila oči a nervózně zaťala pěsti

pro štěstí

víte, moje obsese,

pak poděkovaly a já je provázela

na nádvoří

pokapané renesancí

podzimu.

 

Třetí

S nalíčenou pusou se ti chci strašně líbit

a zároveň nepřipomínat

holky z dřívějška,

víš, jak mě občas chodí strašit

a já pak křičím ze snů

vzteky.

 

 

---