Vůle

Vůle

Myslím na svůj dech

Myslím na svůj dech

Utichá ve mně

zloba

radost

spěch

Zkrotil jsem se

zase se usmívám

na svět kolem sebe

i do koutů

i do tváří

i na svůj obraz

kam bych

ještě před chvílí plival...

Už zase držím na uzdě

i plamen

zapálený tvým úsměvem

povýšený

mou fantazií

na slib...

a trpělivě se plazím

šplhám ke tvé duši

stále připraven

na pád

na bludiště

odpírám si pomyšlení

na závratnou slast

zmocňující se dobyvatele

při vztyčování vlajky

na vrcholu

silný mlčet

spoutat stále silnější výboje

nenávisti

sebenenávisti

zatajit

že vůli vydržet

už zcela zjevně vytlačují

choutky

vrátit se na základnu

zařídit se sám pro sebe

zatajit

jak proklínám

zákonitosti lidské duše

pravidla života

že vynaložená námaha

nestačí k tomu

abych se tě mohl zmocnit

směnit tě za hodnotu

svých myšlenek

svého potu

sil

které jsem na tebe

vyplýtval

přiznat si

že jsi pro můj plamen

nehořlavá

mohu tě rozpálit

ale nebudeš nikdy hořet

biublavým plamínkem

použitelným pro život

pro inspiraci k básni

nakonec vybuchneš

a vyšleš ke mně

bezcitnou škváru

která mě nezhojitelně

a viditelně

zjizví

v prostřílený terč

přitažlivý

už jen pro samotu

(2001)