Stínová báseň

Šedivé Stíny kolem mne,

Stíny stromů, věží, paneláků,

Stíny jemné až dojemné,

Stíny s hrůzou silných draků.

Lidé jako šedavé šrámy

- šedavé šrámy života,

brodí se starými krámy,

v očích cizí slepota.

Já Stínem jeho Stínu jsem

a on jest Stínem mým,

já k jeho slovům odvrácen,

vzhlížen v hustý dým.

Bratra přiznej mi, a já jen

přijmu další mlhu,

z mnoha Stínů rozvrácen

obracím se k bohu.

Však náš svět je dvojí

a v každém Stínu hřích,

všichni, co zde stojí,

jsou Stíny Stínů Stínových !