Per rektus ad astra ....

.

Dny utíkaj´ a moudrej dědek
který prý tam někde na nebesích to všechno spískal
má asi dost problémů sám se sebou ve svým nebeskym hospicu
a tak spíše než aby se staral o své dílo, jen kajdí do pemprsek …

Čumíš do nebe a napadá tě spousta kravin,
třeba že by nebylo vůbec marný rozseknout to modrý jabko
a pustit sem nějaký vesmírný červy aby vyčistili zahnisaný rány
týhle podivný party která si říká lidstvo,
a obnažili růžový maso zakrnělých myšlenek …

Myšlenek na to, že vlastně jen hlad
a potřeba být zaplněn nás žene životem
a konzumace masa námi poražených mrtvol,
mléka ukradeného telatům a ideí světa
nás naplňuje slastí z objemu drcené hmoty
v trávicím ústrojí
a posléze zadostiučiněním
ji vytlačit ven ...

... v podobě hovna …

*