Stínové loutky

V stínovém divadle loutkovému princi nebezpečí nehrozí špagátky napjal na šťopky a čeká loutkovou princeznu Kolik smutného pohledu na pannu bez tváře k čemu však líc stín přeci čeká by dopadl na stěnu z prostěradla A tak spolu sedávají každičkého večera když opadne opona a mléčné stříbro z Měsíce jim hladí horké rty a oči které nemají On ji nevidí však nazpaměť zná veškeré obrysy její vůně Ona jej neslyší ale zná již všechny básně co jí kdy do snění šeptal A tak spolu sedávají rok si s rokem berli předá princezně té nezbednici sedla mezi vlasy včela Tak dál sedí vprostřed slova sedí tiše u hřbitova princezna se jenom modlí by nepřišla senná rýma